Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

33. Větrání, klimatizace a vytápění

Vytápění budov:
V prostorech a místnostech, kde člověk pracuje, je nutné vytvářet zdravé prostředí. K zdravému prostředí patří.
- přiměřená teplota
- větrání
- odsávání (škodlivin, prachu)
- chlazení
- osvětlení

Ve vytápěcím období (zima) uniká teplo z místnosti do okolního prostředí okny, stěnami, dveřmi a větráním. Ztracené teplo doplníme vytápěním vytápěcími soustavami.

Druhy vytápění:
- Lokální vytápění - zdroj tepla je přímo ve vytápěných místnostech - kamna na tuhá, kapalná a plynná paliva.

- Etážové vytápění - kotel na teplovodní vytápění je umístěn ve stejném podlaží jako vytápěcí tělesa.

- Ústřední vytápění v budově - společná kotelna pro 1-3 domy - výkon 1,5 MW.

- Skupinové vytápění - bloková kotelna do 6 MW - možnost vytápět 500 a více bytů.

- Dálkové vytápění - teplárna s vysokotlakými kotli pro sídliště nebo větší část města s částečnou výrobou elektřiny.




Větrání a klimatizace

Princip a účel klimatizace:

Klimatizační zařízení vytváří a udržuje v klimatizovaných prostorách ovzduší (dílna) stálé teploty a relativní vlhkosti, bez zřetele na okolní klimatické poměry. Kromě toho udržuje v optimální míře proudění vzduchu v místnosti a předepsanou čistotu vzduchu. Teplo a vlhkost je udržována automatickou regulací.

Druhy a způsoby větrání:

1) Přirozené větrání (infiltrace) - vzduch proniká netěsnostmi oken, dveří…
2) Samočinné větrání (aerace) - veřejné místnosti, dílny (např. mřížka s šachtou na WC), musí se budovat spaciální otvory.
3) Nucené (umělé) - ventilátor
a) Podtlakové - ventilátor ve stropě odsává vzduch z místnosti
b) Přetlakové - umožňuje čištění vzduchu, ohřev, ochlazování -> podobá se klimatizaci

Přetlakové větrání:

Klimatizačním zařízením v zimě v místnosti vytápíme a v létě chladíme. Klimatizační zařízení vytváří v místnosti buď podtlak, chceme-li, aby se vzduch z místnosti nešířil do okolních prostorů, nebo přetlak, nemá-li do místnosti vnikat vzduch z okolí.



Rozdělení klimatizačních zařízení:

a) klimatizační zařízení podle účelu:
- komfortní nebo zdravotní - udržuje pohodu prostředí v divadlech, kinech, koncertních sálech, operační sály, hotely,…atd.
- průmyslová - používá se tam, kde to technologie výroby vyžaduje. Např. tiskařský průmysl, v měřících místnostech.

b) podle provedení:
- ústřední
∑ nízkotlaké
∑ vysokotlaké
- jednotkové - samostatné klimatizační jednotky

Uspořádání centrální strojovny:


33. Větrání, klimatizace a vytápění

Vytápění budov:
V prostorech a místnostech, kde člověk pracuje, je nutné vytvářet zdravé prostředí. K zdravému prostředí patří.
- přiměřená teplota
- větrání
- odsávání (škodlivin, prachu)
- chlazení
- osvětlení

Ve vytápěcím období (zima) uniká teplo z místnosti do okolního prostředí okny, stěnami, dveřmi a větráním. Ztracené teplo doplníme vytápěním vytápěcími soustavami.

Druhy vytápění:
- Lokální vytápění - zdroj tepla je přímo ve vytápěných místnostech - kamna na tuhá, kapalná a plynná paliva.

- Etážové vytápění - kotel na teplovodní vytápění je umístěn ve stejném podlaží jako vytápěcí tělesa.

- Ústřední vytápění v budově - společná kotelna pro 1-3 domy - výkon 1,5 MW.

- Skupinové vytápění - bloková kotelna do 6 MW - možnost vytápět 500 a více bytů.

- Dálkové vytápění - teplárna s vysokotlakými kotli pro sídliště nebo větší část města s částečnou výrobou elektřiny.




Větrání a klimatizace

Princip a účel klimatizace:

Klimatizační zařízení vytváří a udržuje v klimatizovaných prostorách ovzduší (dílna) stálé teploty a relativní vlhkosti, bez zřetele na okolní klimatické poměry. Kromě toho udržuje v optimální míře proudění vzduchu v místnosti a předepsanou čistotu vzduchu. Teplo a vlhkost je udržována automatickou regulací.

Druhy a způsoby větrání:

1) Přirozené větrání (infiltrace) - vzduch proniká netěsnostmi oken, dveří…
2) Samočinné větrání (aerace) - veřejné místnosti, dílny (např. mřížka s šachtou na WC), musí se budovat spaciální otvory.
3) Nucené (umělé) - ventilátor
a) Podtlakové - ventilátor ve stropě odsává vzduch z místnosti
b) Přetlakové - umožňuje čištění vzduchu, ohřev, ochlazování -> podobá se klimatizaci

Přetlakové větrání:

Klimatizačním zařízením v zimě v místnosti vytápíme a v létě chladíme. Klimatizační zařízení vytváří v místnosti buď podtlak, chceme-li, aby se vzduch z místnosti nešířil do okolních prostorů, nebo přetlak, nemá-li do místnosti vnikat vzduch z okolí.



Rozdělení klimatizačních zařízení:

a) klimatizační zařízení podle účelu:
- komfortní nebo zdravotní - udržuje pohodu prostředí v divadlech, kinech, koncertních sálech, operační sály, hotely,…atd.
- průmyslová - používá se tam, kde to technologie výroby vyžaduje. Např. tiskařský průmysl, v měřících místnostech.

b) podle provedení:
- ústřední
∑ nízkotlaké
∑ vysokotlaké
- jednotkové - samostatné klimatizační jednotky

Uspořádání centrální strojovny:


32. Strojní chlazení

Úkolem strojního chlazení je v daném prostředí snížit teplotu pod teplotu okolí. Chlazení látek a předmětů má velký význam v širokém spektru lidské činnosti (v chemickém průmyslu při výrobě plastů umělých kaučuků, ve strojírenství při kalení a zušlechťování, ve zdravotnictví, stavebnictví atd...). Principem strojního chlazení je úkaz známý z termomechaniky, že každá kapalina se při přeměně v páru (při expanzi) spotřebuje.

1. Chladiva a solanky
Chladiva jsou kapaliny, které při své přeměně v páru odnímají svému okolí. Nejvhodnější chladiva jsou taková, která mají nízký bod varu a velké výparné teplo (přehled nejpoužívanějších chladiv v tabulce).

Důležité vlastnosti:
- bod varu za atmosférického tlaku by měl být pod 0°C
- páry chladiva lze snadno zkapalnit při teplotě kolem 25°C
- velké výparné teplo, aby nebylo potřeba velké množství chladiva
- nesmí narušovat materiál chladícího zařízení
- musí být nehořlavé a nejedovaté

Chlazení, kdy je chlazený předmět/látka umístěn přímo ve výparníku, se nazývá přímě chlazení. U nepřímého chlazení, kdy je třeba zajistit chlazení na větší vzdálenost nebo z nějakého jiného důvodu umístit chlazený předmět jinam, použijeme pro přenos chladu další kapalinu, tzv. solanku. Na místo určení se čerpá potrubím.

Solanka je teplonosná látka, která zůstává tekutá i při nízkých teplotách pod bodem mrazu a při oběhu nemění své skupenství. Nejčastěji se používá roztok vody a soli – např. CaCl2, který tuhne při -55°C. Tam, kde se jedná o teploty těsně nad bodem mrazu (klimatizace) se dá použít i voda. Pro velmi nízké teploty je vhodný methanol atd...


2. Přímé a nepřímé strojní chlazení
Nejdůležitější způsoby strojního chlazení
- kompresní chladící oběh – může být použito jakéhokoliv kompresoru
- absorpční chladící oběh – chladivo je pohlcováno do jiné látky a teplem je z ní vypuzováno do chladícího oběhu

Kompresní chladící oběh s přímým chlazením (320)
- menší teplotní rozdíl mezi chladivem ve výparníku a chlazenou látkou
- nižší spotřeba elektrické energie
- menší pořizovací náklady

Kompresní chladící oběh s nepřímým chlazením (321)
- při poškození výparníku se nepoškodí chlazený předmět
- strojní chlazení může být umístěno kdekoliv a může sloužit pro více spotřebitelů (mrazírny zeleniny, zimní stadiony)

Možnosti zvýšení účinnosti chlazení:
- dvoustupňové stlačování kompresorem
- dvoustupňové škrcení
- zařízení s podchlazovačem – dochlazovačem



Výpočet kompresního chladícího oběhu

Základní hodnoty lze určit z diagramu nebo vypočítat množství tepla odvedené v kondensátoru qk (čára 2-3):

Přivedené teplo ve výparníku (4-1) vypařováním kapalného čpavku, tzv. hmotnostní chladivost:


Adiabatická měrná práce kompresoru:

Pro porovnání úseků (4-2) a (2-3) platí

Pro celkový tepelný tok odváděný v kondensátoru platí:

- celkový chladící výkon
- adiabatický výkon kompresoru

Chladící výkon musí zajistit příslušný hmotnostní průtok chladiva:


Charakteristická hodnota oběhu je tzv. chladící činitel :


Absorpční chladící oběh s přímý chlazením – kompresor je nahrazen jednak absorbérem, kde jsou páry chladiva pohlcovány vodou, jednak vypuzovačem, odkud jsou teplem vytlačovány jen páry chladiva do kondensátoru. Tento způsob chlazen používá v domácích chladničkách, protože je bezhlučný. Součástí oběhu je kromě chladiva a absorbentu také třetí látky, která zajišťuje vyrovnání tlaků v celém oběhu a není proto nutné použít čerpadla.
Výhody absorpčních chladniček:
- bezhlučný provoz
- menší poruchovost a dlouhodobý provoz téměř bez údržby
- možnost použít k vytápění plyn – levnější provoz







3. Tepelná čerpadla
Každé chladící zařízení uvolňuje kondensátorem teplo, které může být využito na ohřívání vzduchu v místnosti. Takto je možno vytápět i celé budovy, jestliže vedeme teplo od kondensátorů do otopných těles. Princip je obdobný jako u chladících zařízení. Chladivo cirkulující v oběhu odebere za nízkého tlaku ve výparníku teplo svému prostředí. Chladivo tak přejde i za velmi nízkých teplot z kapalného do plynného skupenství. Je nasáto a stlačeno kompresorem, čímž se zvýší jeho tlak a stoupne tak i jeho teplota. V kondensátoru chladivo opět zkapalní a předá své teplo. Ve škrtícím ventilu se opět sníží tlak na původní a celý cyklus se opakuje. Takto je možné získat i teplo ze zdrojů o poměrně nízké teplotě nad 0°C (třeba jen 8°C např. voda v jezeře, v řece, vzduch z hlubokých šachet)

Takovýto způsob vytápění je vhodný zejména tam, kde je k dispozici levný elektrický proud k pohonu kompresoru. Tepelným čerpadlem je možné získat až 8krát více tepla něž elektrickým odporovým topidlem při stejné spotřebě elektrické energie. Nízké provozní náklady kontrastují s velkými pořizovacími náklady, protože otopná tělesa mají poměrně nízkou teplotu a proto musí mít velké povrchové plochy.

4. Provoz a údržba strojního chlazení
Provoz chladícího zařízení se reguluje průtokem chladiva. K tomu účelu slouží několik zařízení, která automaticky propouštějí do výparníku jen tolik chladiva, kolik je potřeba k okamžitému chladícímu výkonu.

Pro provoz a údržbu je nutno zajistit kvalifikovanou obsluhu. Při údržbě je důležité čistit vnitřní plochy zařízení, aby se nezanášely a tím se nezhoršoval výkon zařízení. Z tohoto důvodu se nesmí míchat různá chladiva a solanky.

Nejdůležitější je zajištění těsnosti celého zařízení, zvláště na místech kde je vyšší tlak než atmosférický a u kapalin místa, kde je tlak vyšší než hydrostatický. Jednak se snižuje účinnost celého zařízení a jednak chladiva jsou mnohdy zdraví nebezpečná.

32. Strojní chlazení

Úkolem strojního chlazení je v daném prostředí snížit teplotu pod teplotu okolí. Chlazení látek a předmětů má velký význam v širokém spektru lidské činnosti (v chemickém průmyslu při výrobě plastů umělých kaučuků, ve strojírenství při kalení a zušlechťování, ve zdravotnictví, stavebnictví atd...). Principem strojního chlazení je úkaz známý z termomechaniky, že každá kapalina se při přeměně v páru (při expanzi) spotřebuje.

1. Chladiva a solanky
Chladiva jsou kapaliny, které při své přeměně v páru odnímají svému okolí. Nejvhodnější chladiva jsou taková, která mají nízký bod varu a velké výparné teplo (přehled nejpoužívanějších chladiv v tabulce).

Důležité vlastnosti:
- bod varu za atmosférického tlaku by měl být pod 0°C
- páry chladiva lze snadno zkapalnit při teplotě kolem 25°C
- velké výparné teplo, aby nebylo potřeba velké množství chladiva
- nesmí narušovat materiál chladícího zařízení
- musí být nehořlavé a nejedovaté

Chlazení, kdy je chlazený předmět/látka umístěn přímo ve výparníku, se nazývá přímě chlazení. U nepřímého chlazení, kdy je třeba zajistit chlazení na větší vzdálenost nebo z nějakého jiného důvodu umístit chlazený předmět jinam, použijeme pro přenos chladu další kapalinu, tzv. solanku. Na místo určení se čerpá potrubím.

Solanka je teplonosná látka, která zůstává tekutá i při nízkých teplotách pod bodem mrazu a při oběhu nemění své skupenství. Nejčastěji se používá roztok vody a soli – např. CaCl2, který tuhne při -55°C. Tam, kde se jedná o teploty těsně nad bodem mrazu (klimatizace) se dá použít i voda. Pro velmi nízké teploty je vhodný methanol atd...


2. Přímé a nepřímé strojní chlazení
Nejdůležitější způsoby strojního chlazení
- kompresní chladící oběh – může být použito jakéhokoliv kompresoru
- absorpční chladící oběh – chladivo je pohlcováno do jiné látky a teplem je z ní vypuzováno do chladícího oběhu

Kompresní chladící oběh s přímým chlazením (320)
- menší teplotní rozdíl mezi chladivem ve výparníku a chlazenou látkou
- nižší spotřeba elektrické energie
- menší pořizovací náklady

Kompresní chladící oběh s nepřímým chlazením (321)
- při poškození výparníku se nepoškodí chlazený předmět
- strojní chlazení může být umístěno kdekoliv a může sloužit pro více spotřebitelů (mrazírny zeleniny, zimní stadiony)

Možnosti zvýšení účinnosti chlazení:
- dvoustupňové stlačování kompresorem
- dvoustupňové škrcení
- zařízení s podchlazovačem – dochlazovačem



Výpočet kompresního chladícího oběhu

Základní hodnoty lze určit z diagramu nebo vypočítat množství tepla odvedené v kondensátoru qk (čára 2-3):

Přivedené teplo ve výparníku (4-1) vypařováním kapalného čpavku, tzv. hmotnostní chladivost:


Adiabatická měrná práce kompresoru:

Pro porovnání úseků (4-2) a (2-3) platí

Pro celkový tepelný tok odváděný v kondensátoru platí:

- celkový chladící výkon
- adiabatický výkon kompresoru

Chladící výkon musí zajistit příslušný hmotnostní průtok chladiva:


Charakteristická hodnota oběhu je tzv. chladící činitel :


Absorpční chladící oběh s přímý chlazením – kompresor je nahrazen jednak absorbérem, kde jsou páry chladiva pohlcovány vodou, jednak vypuzovačem, odkud jsou teplem vytlačovány jen páry chladiva do kondensátoru. Tento způsob chlazen používá v domácích chladničkách, protože je bezhlučný. Součástí oběhu je kromě chladiva a absorbentu také třetí látky, která zajišťuje vyrovnání tlaků v celém oběhu a není proto nutné použít čerpadla.
Výhody absorpčních chladniček:
- bezhlučný provoz
- menší poruchovost a dlouhodobý provoz téměř bez údržby
- možnost použít k vytápění plyn – levnější provoz







3. Tepelná čerpadla
Každé chladící zařízení uvolňuje kondensátorem teplo, které může být využito na ohřívání vzduchu v místnosti. Takto je možno vytápět i celé budovy, jestliže vedeme teplo od kondensátorů do otopných těles. Princip je obdobný jako u chladících zařízení. Chladivo cirkulující v oběhu odebere za nízkého tlaku ve výparníku teplo svému prostředí. Chladivo tak přejde i za velmi nízkých teplot z kapalného do plynného skupenství. Je nasáto a stlačeno kompresorem, čímž se zvýší jeho tlak a stoupne tak i jeho teplota. V kondensátoru chladivo opět zkapalní a předá své teplo. Ve škrtícím ventilu se opět sníží tlak na původní a celý cyklus se opakuje. Takto je možné získat i teplo ze zdrojů o poměrně nízké teplotě nad 0°C (třeba jen 8°C např. voda v jezeře, v řece, vzduch z hlubokých šachet)

Takovýto způsob vytápění je vhodný zejména tam, kde je k dispozici levný elektrický proud k pohonu kompresoru. Tepelným čerpadlem je možné získat až 8krát více tepla něž elektrickým odporovým topidlem při stejné spotřebě elektrické energie. Nízké provozní náklady kontrastují s velkými pořizovacími náklady, protože otopná tělesa mají poměrně nízkou teplotu a proto musí mít velké povrchové plochy.

4. Provoz a údržba strojního chlazení
Provoz chladícího zařízení se reguluje průtokem chladiva. K tomu účelu slouží několik zařízení, která automaticky propouštějí do výparníku jen tolik chladiva, kolik je potřeba k okamžitému chladícímu výkonu.

Pro provoz a údržbu je nutno zajistit kvalifikovanou obsluhu. Při údržbě je důležité čistit vnitřní plochy zařízení, aby se nezanášely a tím se nezhoršoval výkon zařízení. Z tohoto důvodu se nesmí míchat různá chladiva a solanky.

Nejdůležitější je zajištění těsnosti celého zařízení, zvláště na místech kde je vyšší tlak než atmosférický a u kapalin místa, kde je tlak vyšší než hydrostatický. Jednak se snižuje účinnost celého zařízení a jednak chladiva jsou mnohdy zdraví nebezpečná.

31. Netradiční zdroje energie

Heliotechnika (energie slunce )
Na každý 1m2 Země dopadá asi 1000W, ale tato energie je příliš řídká, takže je nutno tyto zdroje kombinovat s akumulátory energie nebo s rezervními aktivními zdroji energie.

Aktivní - přeměna slunečního záření na teplo pomocí kolektorů
a) kapalinových
b) vzduchových

- přeměna slunečního záření na elektrickou energii
a) fotovoltaickými články
b) solárními články

Pasivní - přeměna solárního záření na teplo pomocí vhodným architektonickým navržením
budovy. Například skleníky.

Sluneční kolektory a systémy
Úkolem je převést co nejvíce dopadajícího slunečního záření na teplo, kterým se ohřívá pracovní látka (voda, olej, nemrznoucí směsy).

Kolektory:
- průtokové
- ploché
- vakuové
- koncentrační
- k ohřevu vzduchu

Systémy: několik střešních kolektorů zapojených do okruhu s čerpadlem, které zaručuje oběh látky.Teplo z absorbéru předává tekutinou trubkovým výměníkem do bojleru. Úspora 50-70% nákladů na ohřev vody a 20-30% na vytápění.

Dělení systémů:¬ Podle provozního režimu:
a) systémy se sezónním provozem - teplonosnou kapalinou je voda
b) systémy s celoročním provozem - teplonosnou kapalinou je nemrznoucí směs a jsou
nutné dva oběhy

Podle oběhu teplonosné kapaliny:
a) samooběžné
b) s nuceným oběhem – jednookruhový, dvoukruhový


Fotovoltaika:



Sluneční článek je nejednodušším zařízením k přímé přeměně slunečního záření na elektřinu – založen na fotovoltaickém jevu. Jev při němž se v látce působením světla (proudu fotonů) uvolňují elektrony. Nastává v některých polovodičových materiálech (Křemík, Germanium).
Na přechodu dvou polovodičů, z nichž jeden vykazuje elektronovou vodivost typ N a druhý typ P se vyznačuje vodivostí děrovou ( díry si představujeme jako putující kladné náboje ), se náboj rozdělí na protilehlé strany. Vrstva N se nabijí záporně a vrstva P se nabijí kladně. Propojením kovových kontaktů obou destiček přes zátěž se náboje vyrovnávají a obvodem protéká stejnosměrný proud, který je přímosměrný osvětlené ploše článku a intenzitě dopadajícího záření. V praxi jsou nejpoužívanější křemíkové obohacené indiem. 1m2 panelu poskytuje asi 10W a účinnost 10%. Systémy s přímým napájením dodávají proud přímo spotřebičům. Systémy s akumulátory napájenými síť – drahé, vyžadují střídač pro přeměnu 12V nebo 24V DC na 230V AC při 50Hz.

Energie větru:
Využitelný výkon větru na naší planetě je asi 3TW, což je asi 1/3 současné světové spotřeby. Energie větru se nedá využít při nízkých, ale ani při vysokých rychlostech. Prakticky 3-26 m/s
Pro výkon 1000MW je potřeba asi 25 000 věží s vrtulí o průměru 30m. Protože větrné elektrárny nepracují nepřetržitě jako jaderné bloky, nýbrž jen 1/5 času v průběhu roku, musí být ke stejné produkci energie instalován 5x vyšší jmenovitý výkon větrných elektráren. Provoz větrných elektráren je poměrně nákladný – velké investice a drahá údržba. Vzhledem k malé koncentraci větrné energie je potřeba velké množství větrných motorů.

Zelená energie:
Vzniká působení sluneční energie při fotosyntéze.
- moderní spalování dřeva – vysušené dřevěné brikety – výhřevnost 20MJ/Kg
- zplynování biomasy a komunálního odpadu (pyrolýza) – zahřívání za omezeného přístupu vzduchu – vzniká methan – hoření plynu
- kapalná paliva – řepkový a slunečnicový olej

31. Netradiční zdroje energie

Heliotechnika (energie slunce )
Na každý 1m2 Země dopadá asi 1000W, ale tato energie je příliš řídká, takže je nutno tyto zdroje kombinovat s akumulátory energie nebo s rezervními aktivními zdroji energie.

Aktivní - přeměna slunečního záření na teplo pomocí kolektorů
a) kapalinových
b) vzduchových

- přeměna slunečního záření na elektrickou energii
a) fotovoltaickými články
b) solárními články

Pasivní - přeměna solárního záření na teplo pomocí vhodným architektonickým navržením
budovy. Například skleníky.

Sluneční kolektory a systémy
Úkolem je převést co nejvíce dopadajícího slunečního záření na teplo, kterým se ohřívá pracovní látka (voda, olej, nemrznoucí směsy).

Kolektory:
- průtokové
- ploché
- vakuové
- koncentrační
- k ohřevu vzduchu

Systémy: několik střešních kolektorů zapojených do okruhu s čerpadlem, které zaručuje oběh látky.Teplo z absorbéru předává tekutinou trubkovým výměníkem do bojleru. Úspora 50-70% nákladů na ohřev vody a 20-30% na vytápění.

Dělení systémů:¬ Podle provozního režimu:
a) systémy se sezónním provozem - teplonosnou kapalinou je voda
b) systémy s celoročním provozem - teplonosnou kapalinou je nemrznoucí směs a jsou
nutné dva oběhy

Podle oběhu teplonosné kapaliny:
a) samooběžné
b) s nuceným oběhem – jednookruhový, dvoukruhový


Fotovoltaika:



Sluneční článek je nejednodušším zařízením k přímé přeměně slunečního záření na elektřinu – založen na fotovoltaickém jevu. Jev při němž se v látce působením světla (proudu fotonů) uvolňují elektrony. Nastává v některých polovodičových materiálech (Křemík, Germanium).
Na přechodu dvou polovodičů, z nichž jeden vykazuje elektronovou vodivost typ N a druhý typ P se vyznačuje vodivostí děrovou ( díry si představujeme jako putující kladné náboje ), se náboj rozdělí na protilehlé strany. Vrstva N se nabijí záporně a vrstva P se nabijí kladně. Propojením kovových kontaktů obou destiček přes zátěž se náboje vyrovnávají a obvodem protéká stejnosměrný proud, který je přímosměrný osvětlené ploše článku a intenzitě dopadajícího záření. V praxi jsou nejpoužívanější křemíkové obohacené indiem. 1m2 panelu poskytuje asi 10W a účinnost 10%. Systémy s přímým napájením dodávají proud přímo spotřebičům. Systémy s akumulátory napájenými síť – drahé, vyžadují střídač pro přeměnu 12V nebo 24V DC na 230V AC při 50Hz.

Energie větru:
Využitelný výkon větru na naší planetě je asi 3TW, což je asi 1/3 současné světové spotřeby. Energie větru se nedá využít při nízkých, ale ani při vysokých rychlostech. Prakticky 3-26 m/s
Pro výkon 1000MW je potřeba asi 25 000 věží s vrtulí o průměru 30m. Protože větrné elektrárny nepracují nepřetržitě jako jaderné bloky, nýbrž jen 1/5 času v průběhu roku, musí být ke stejné produkci energie instalován 5x vyšší jmenovitý výkon větrných elektráren. Provoz větrných elektráren je poměrně nákladný – velké investice a drahá údržba. Vzhledem k malé koncentraci větrné energie je potřeba velké množství větrných motorů.

Zelená energie:
Vzniká působení sluneční energie při fotosyntéze.
- moderní spalování dřeva – vysušené dřevěné brikety – výhřevnost 20MJ/Kg
- zplynování biomasy a komunálního odpadu (pyrolýza) – zahřívání za omezeného přístupu vzduchu – vzniká methan – hoření plynu
- kapalná paliva – řepkový a slunečnicový olej