Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Karel Havlíček Borovský – Obrazy z Rus

Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a dodatky. Někdy autor vloží kratičký příběh, který zažil,aby si čtenář situaci dokázal lépe představit.
Je to v postatě o jeho cestě do Ruska z období roku 1843-1846. Tuto zem zde oslavuje a srovnává ji s Čechy. Dává nám Rusko za vzor.
Jednotlivé kapitoly vycházely časopisecky.

1.kapitola: SVÁTEK PRAVOSLAVNOSTI
Popisuje obyčej ruské církve. Vypráví jak na slavnost jel na saních,jak hledal nejlepší místo, aby co nejlépe viděl. Velmi detailně popisuje rozmístění lidí v kostele, biskupy, zpěváky. Ceremoniál dělí na tři části. V první se četli všechny přestupky, co lidé v zemi udělali a lid v kostele odpovídal mocným hlasem: „Proklat budiž.“ Naopak lidé, co pro zem něco udělali dobrého jsou vyzdvihováni a hlásalo se „Věčňaja paměť.“ V poslední části slavnosti panovalo heslo: „Mnogája léta.“ Přála se těm,co sedí na vyšších místech (biskupové,kněží,…). Po slavnosti se autorovi zastesklo po domově a hleděl tam, kde si myslel, že jsou Čechy a hlásal: „Všem vám, pravým, věrným Čechům!Mnogája léta!“ ( Česká včela –20. a 24. 6. 1845 )

2.kapitola: GULAŇJE
Každý národ má prý slova, která jsou nepřeložitelná, protože znamenají věci nebo zvyky specifické jen pro daný národ. Slovo Gulať znamená nepracovat, veselit se, vyhodit si z kopýtka,.. dělají to však velmi originálně. Těchto slavností je v Rusku hned několik. Nejvýznamnější bývají : pod Novinskem na Svetuju( velikonoce), na Máslenicu ( konec masopustu), v Sokolníkách( první máj),…
Každý z nich je specifický a tak ho Karel popisuje každý zvlášť. Jak se liší, jak se lidé na ně chystají a připravují. Staví se různé stránky, jsou zde různé komedie na ulicích. Důležitou část tvoří tzv.: Balagány ( boudy ) – něco jako u nás kolotoče. Vykresluje rozdíly mezi bohatým a chudým lidem, ježdění v kočárech. Mezi bohatými se mluví hodně francouzsky, německy, anglicky a ruský jazyk jde slyšet jen u chudých lidí. S autorem slavnost navštívil i nějaký pan Č. – byl to Čech a velmi se tomu divil. Nemyslel si, že by tam za národní jazyk styděli, myslel, že takový způsob chování je jen v Čechách. Borovského zde alespoň uklidňuje, že i jinde jsou takoví prosťáčci jako u nás. Kritizuje, že se zde najde mnoho německých nápisů a srovnává opět s Čechy, kteří neumějí svým jazykem psát.
Popisuje různé zvyklosti, tradice,… ( Česká včela 19.8. – 9.9.1845 )

3. kapitola: KUPÉČESTVO – popisuje jak Němci rádi mluví o tom, že vše co je v Rusku dobré je od nich, ale Havlíček mluví spíše o opaku. Právě tento kupecký stav je v Rusku nejvíc německý. Kupci zachovali pravou ruskou národnost se všemi vadami, ale se vší důstojností.Kupci v Rusku jsou vzdělaní. Nepatří k utlačeným ani k utlačitelům. Většinou jsou zámožní, ale svá privilegia jako šlechta nevyužívají. Rozdávají peníze mezi žebráky a chovají se dobře i ke zvířatům.O Velikonocích vykupují vězně.
K.H. Borovský zde popisuje pojem taškářství. Taškář je ten, kdo vydává za pravdu něco, v co sám nevěří. A právě to je na těchto kupcích špatné – jejich taškářství. Jejich cílem je dostat za zboží co nejvíce,ať za to stojí, či ne. Ale výhoda je prý v tom, že lidé to o nich vědí a záleží na každém, jak chytrý a světaznalý, aby se nechal ošidit.
( Česká včela 14. – 28.10. 1845)

4.kapitola: CIZOZEMCI V RUSÍCH
Cizozemec je ten,kdo nepatří k našemu národu. Co je ale náš národ?Je stejného původu, má svůj jazyk,stát, obyčeje,… Každý si myslí, že ten jeho národ je nejlepší. Když si potom jeden podmaní ten druhý, snaží se tam uplatňovat svoje zvyky, jazyk, náboženství,…Také ruský národ je velmi ovlivňován , a to národy evropskými. Nejdříve normanská knížata, Řecko a nakonec tatarské kmeny. Toto ovlivňování má i pozitivní vliv, protože se přiučili mnohému novému. Popisuje Rusko za vlády jednotlivých panovníků – Petra a Kateřiny Veliké,cara Ivana Vasiljeviče, Alexandra a Mikuláše Pavlovičovi a další.
Podrobně popisuje vývoj jazyka, zvyků, jak se vychovává šlechta, život cizozemců na univerzitě v Rusku. Popisuje i zaměstnání, které využívají cizozemci v Rusku, aby ruský národ zvelebili. Staví fabriky, působí zde umělci,… ( Časopis českého muzea 1846 )

Všechny kapitoly jsou velmi popisné a nemají souvislý děj! Docela blbě se to čte, tudíž nedoporučuju!

František Laďislav Čelakovský

Ohlas písní českých

- Zabývá se lidovým básnictvím – lyrická povaha
- Citace z Čelakovského srovnání písní českých a ruských „ písně české jsou prchavější, hravější, cit prostě pronášející, předmětů, a to nejbližších, jen lehce se dotýkající, a tudy v mezech mnohem užších se pohybující.“
- Písně (básně) jsou rozděleny podle formy:
o Básně rozpravné – baladické a dějepravné zpěvy (1,21)
o Elegické písně – pod zástěrou smutku náznak veselosti a radosti (2,10,18,20)
o Písně naivní, žertovné a satirické – jádro českého národního básnictví, humor, naivita, většina básní v knize
o Písně – v nejužším smyslu slova, národní písně (lidová slovesnost)
o Popěvky – jednoslohové básně (písně), založeny na staročeských melodiích

Básně:
1. Toman a Lesní panna
2. Jízda k milé
3. Celoroční váživa
4. Stasa čarodějnice
5. Dobré naučení
6. Pražská
7. Luňák
8. Starý zahradník
9. Prokop Holý
10. Žehravý (=žárlivý)
11. Radost a žalost
12. Dárek z pouti
13. Pečlivá milá
14. Drahý zpěvák
15. Odbytý
16. Cikánova píšťalka
17. Slzy a vzdychání
18. Nevěrný milý
19. Sňatek
20. Milý nade všecko
21. Dívčina jak dobrá hodina
22. Krotká holubička
23. Dárek z lásky
24. Pocestný
25. A co dál – to nepovím
26. Dětská
27. Jarní
28. Zimní
29. Neblahé sejití
30. Ptáče
31. Výmluva
32. Vávra
33. Pomluva
34. Pomilování
35. Mocnost očí
36. Kytičky
37. Statečný jonák
38. Svatební den
39. Pomoc pro náramnou lásku
40. Upraný
41. Janek
42. Po práci
43. Poslední vůle
44. Rozpaky
45. Český sedlák
46. Krásná Kordula
47. Vrchní z Kozlova
48. Hubička
49. Odbytí
50. Přemýšlení
51. Veselá jízda
52. Vracování od milé
53. Zrušení slibu
54. Zrůst
55. Zmizelá radost
56. Kalendár a ne farár
57. Popěvky

Václav Beneš Třebízský: Bludné duše

Příběh je zasazen do doby posledních selských rebelií za vlády Josefa II. V baladicky laděné historii selské rebelie na Slánsku zobrazuje Třebízský boj českých sedláků za osobní a jazykovou svobodu. Pozornost je soustředěna zejména na rodinu sedláka Květa – rychtáře, který má ženu a dceru Světlušku. V jejich chalupě se lidé často scházívají a předčítají si české knihy, které jim nosí záhadami opředený tulák Refunda, který tím krajem občas prochází. Do farnosti přichází nový kaplan, který (k nelibosti pana faráře) lid utvrzuje v tom, že se mají ke svému národu hlásit.
Lidé jednou odmítnou účast na honu, protože jim je zakazováno mluvit česky, a vrchnost je začne trestat. Květ je zbaven rychtářství-na jeho místo nastoupí rychtář Ouřada, který začne svůj úřad důsledně a represivně zastávat. Ponocný je také zbaven úřadu a záhy poté umírá. Kníže vydává různé nasmyslné rozkazy, např. že mrtvoly mají být pochávány obalené v plátně a ne v rakvi, … Roste všeobecné napětí. Nový rychtář Ouřada prokleje a vyžene svoji ženu a syna, kteří nesouhlasí s jeho činy, a nakonec je omylem zabit jedním z mušketýrů, kteří hlídají okolí Podlesí. Květ a ještě jiný sedlák jsou mezitím uvězněni. Na žádost Světlušky jde za ně orodovat pan kaplan, avšak bezvýsledně. Květova žena se starostmi rozstoná a zemře. Světlušku pronásleduje Ouřadův syn Vavřina, který ji miluje. Ona jej ale nechce a Vavřina ji prokleje a utíká do světa. Mezitím se muži začnou mobilizovat, nejprve pod vedením jistého bláznivého kněze Jeronýma a poté Refundy, a začínají vzpouru. Refundovi se podaří dostat Květa i sedláka z vězení. Celý oddíl vzbouřenců se shromažďuje v jednom dolíku, kde poletují malá světélka, kterým se říká bludné duše, a jsou to dle legend duše zemřelých. Mezi nimi, jak vzbouřenci věří, létá i duše Lucilie, zemřelé dcery bývalého knížete, která milovala prostý český lid. Vzpomínka na ni vzbouřence posiluje. Refunda se ostatním příznává ke svému původu - je z mocného knížecího rodu Kolovratů a v mládí miloval slečnu Lucilii, která záhy zemřela.
Na zámku onemocní syn knížete a v horečkách začne mluvit česky. Kníže je zdrcen a je schopen čehokoli pro jeho uzdravení. Vtom k němu přichází Refunda s požadavky vzbouřenců. Využije prapodivných řečí o svém zázračném původu a knížeti slíbí, že se mu syn uzdraví, jestliže mu vyhoví. Tak se stane a Refunda se vrací. Mezitím ale vypukly boje a mladý kaplan byl smrtelně raněn. Lid začne žít v míru a opět poslušně pracovat. Světluška se s láskou postará o umírajícího kněze a rozhodne se do konce svého života nevdat. To ale poruší na přání svého otce. Stane se matkou dvou dcer. Po létech se setkává se slepým a téměř chromým Vavřinou a je svědkem jeho setkání s matkou po dlouhém odloučení.

Postavy:
Květ - hrdý, statečný sedlák; stojí si za svým názorem
Refunda - záhadný; vypadá jako tulák původem šlechtic; má vůdcovské schopnosti
Světluška - poslušná dcera Květova; obětavá, čestná, schopná snášet útrapy

Hlavním hrdinou není určitá postava, ale prostý český lid, který si dokáže jít za svým názorem.

Babička – Obrazy venkovského života od Boženy Němcové

- Rozsáhlejší povídka z venkovského prostředí

- Odehrává se v ratibořickém údolí (dnes Babiččino údolí) na Starém bělidle, ve mlýně, v myslivně a okolí

- V povídce zachyceny příběhy obyvatel údolí, které se proplétají s osudy babičky (Madly) a rodiny Proškovy

- Děj začíná babiččiným příjezdem na Staré bělidlo, kde se seznamuje se svými malými vnuky (nejstarší Barunka, Jan, Vilímek, nejmladší Adelka) a po letech se setkává s dcerou Terezou a jejím mužem, panským kočím Janem Proškem (německého původu). Babička dříve žila v malé horské vesničce se služkou Bětkou. Babička k dětem velmi přilne, pomáhá v domě, radí, stará se o domácnost…Dodržuje staročeské zvyky a tradice a předává je svým vnukům navzdory přání jejich matky, která má „panské zvyky“ (babička např. nabízí chleba městským paničkám). Je skromná, pracovitá, pomáhá ostatním obyvatelům údolí, naslouchá, je velmi spořivá a shovívavá. Je také vlastenka – nelíbí se jí, že si její dcera vzala Němce, ale když ho pozná, oblíbí si ho. Díky své povaze se brzy stane váženou osobou v údolí. Sousedé k ní chodí pro radu i pro potěšení z jejích vyprávění ( její muž Jiří, jeho vojenské povolání, její osudy, když ovdověla, jak žila, jak se setkala s císařem Josefem atd.) Nejvíce ji navštěvuje mlynář přezdívaný pan otec, myslivec, mladá šenkýřka Kristla, později i paní kněžna a komtesa Hortenzie.

- Babička miluje svá vnoučata, nejvíce však přilnula k Barunce, nejstarší a nejmoudřejší z dětí. Učí ji všem tradicím a předává jí své názory, klade jí na srdce především důležitost víry v Boha a úcty k rodné zemi. Poukazuje také na důležitost vzdělání.

- Příběh končí babiččinou smrtí (bylo jí kolem 80 let), k její smrtelné posteli přišla celá rodina: její dcery Tereza, Johana a syn Kašpar, všechna vnoučata, kněžna, sousedé, služebné, dokonce i zvířata (Sultán a Tyrl).

- V povídce se prolínají samostatné příběhy obyvatel:

• Viktorka – dcera sedláka ze Žernova, její příběh vypráví babičce pan otec. Viktorka byla mladé krásné děvče, měla spoustu nápadníků, ale nechtěla žádného z nich. I přes varování, že nakonec přebere, odmítá všechny ženichy. Jednoho dne přišli do vsi „černí myslivci“, mezi nimi jeden muž s uhrančivýma očima. Neustále Viktorku pronásledoval, ta v zoufalství vyhledala pomoc kovářky a jejích „kouzel“. Nic však nepomohlo a Viktorka se do muže zanilovala. Když myslivci odešli, utekla za nimi. Dlouho se o ní nic nevědělo, snad jen že žije šťastně s myslivcem. Po letech se však vrátila do údolí – sešlá, poblázněná, v potrhaných šatech a snad s dítětem, které potom hodila do řeka. Žila v jeskyni, zpívala u splavu smutné písně. Lidí se bála, ale přijímala od nich jídlo. Lidé se ji snažili přivézt k rozumu, ale marně. Za nějaký čas, při veliké bouři, ji zabil strom, do kterého uhodil blesk. Mlynářova rodina jí s babiččinou pomocí vystrojila pohřeb.

• Paní kněžna – žije v ratibořickém zámku se svojí schovankou, komtesou Hortenzií. Seznamují se s babičkou a jejími vnuky v altánku v lese. Kněžna zaměstnává pana Jana ( babiččina zetě) jako svého kočího, ten ji musí každou zimu doprovázet do Vídně. Kněžna si babičku i děti oblíbí, pozve je k sobě do zámku a přijme babičku jako svou přítelkyni. Obdivuje její moudrost a upřímnost („Šťastná to žena“). Na zimu kněžna odjede do Vídně i s Hortenzií, na jaře se babička dozvídá, že komtesa onemocněla záhadnou nemocí. Když se kněžna v létě vrací do zámku, navštíví Hortenzie babičku. Ukazuje jí své kresby, na jedné z nich stojí florentský mladík. Babička pozná, že ho komtesa miluje a odhalí příčinu „nemoci“. Poradí kněžně, aby ji poslala zpět do Florencie, odkud komtesa pochází, pak se děvče uzdraví. Kněžna pochopí, Hortenzie odjíždí za svým mladým malířem do Florencie a provdá se za něj. Po roce manželství však Hortenzie zemřela a zanechala po sobě syna. Kněžna se s ním vrací do Ratibořic a ukazuje ho babičce, která je smrtí mladé komtesy zdrcena.

• Kristla – zde se nejvíce ukazují babiččiny „zásluhy“. Kristla je krásné mladé děvče, obsluhuje v hospodě svého otce (matka je již nemohoucí). Má spoustu nápadníků, mezi nimi i panstvo. Miluje však Jakuba Mílka, chtějí se vzít. Díky roztržce mezi Kristliným italským nápadníkem a Jakubem se milenci dostanou do potíží – spiknou se proti nim správce, jeho dcera Lucie a Ital. Chtějí poslat Jakuba na vojnu na 14 let. Zdrcení milenci nevědí co dělat, svěřují se babičce. Ta však víkam se obrátit, nabádá milence k trpělivosti. Jakub je odvelen a Kristla smutkem schází. Babička vyčkává návratu paní kněžny z Vídně, přimluví se u ní za milence a dojde k Jakubovu propuštění. Vrací se do údolí právě na „obžinky“, kdy Kristla nese kněžně dožínkový věnec. Milenci jsou šťastní, slaví se velká a bohatá svatba (babička opět všechno zařizuje a pomáhá).

• Kudrnovi – chudá a velmi početná rodina, jedí kočky a veverky. Otec Kudrna je flašinetář, mnoho tedy nevydělá. Babička vidí jejich bídu, přimluví se za ně u kněžny a ta dá Kudrnovi práce hlídače polí a peníze na přilepšenou. Rodina je tedy zabezpečena.

- V povídce je popsáno množství lidových zvyků a tradic: poutě, dračky, dožínky, vánoční zvyky ( lití olova a vosku, řezání jablek, plavení oříškových lodiček, vánoční hra o
sv.Dorotě…), masopust, házení věnečků, sbírání „devatera kvítí“, svatební zvyky,
pohřební zvyky, atd.

- Jsou popsány i změny v přírodě a souznění lidí s rodnou zemí, přírodní pohromy (povodeň, bouřky, sucho…)

- Autorka zachycuje množství lidové slovesnosti – pohádky, zkazky, pověsti, písně, říkadla, přísloví, vyprávění…

- Sociální vztahy ZNAČNĚ idealizované, patrná je autorčina snaha ukázat venkovský život jako ideální, plný lásky, pochopení a soudržnosti. ( dočetla jsem se, že ve skutečnosti byly vztahy mezi babičkou a její dcerou Terezou katastrofální a žily spolu pouze pár let. Ani Barunka (tedy Božena Němcová) nebyla ideální moudrou vnučkou, paní kněžna nebyla dobrotivá dáma). Předpokládá se, že Němcová si silně přikrášlovala své vzpomínky na dětsví, aby se snáze vyrovnala se složitou životní situací.

- V povídce je zřejmá i obrozenecká a vlastenecká tendence – babička miluje svou vlast a české lidi, mrzí ji, že její dcery si vzaly cizince ( Tereza Němce, Johana Chorvata). Nemá ráda novoty a cizí panské zvyky, pobuřuje ji neúcta k vlasti a českým lidovým tradicím.

Antonín Ladislav Puchmajer: Sebrané básně 1795

Sebrané básně mají dva díly, přičemž první je rozdělen do tří svazků.
Puchmajerovy básně jsou většinou pravidelné, užívají sylabotónický verš a většinou se snaží o pravidelnost, co se týče dlouhých a krátkých slabik. Rým je pravidelný, obkročný nebo střídavý, schéma veršů v jedné básni je tím pádem také v každé sloce stejné. Jeho básně (hlavně z prvního svazku) jsou rytmické a dá se říci i melodické, připomínají texty písní. Tuto domněnku potvrzuje i užití refrénu v podobě opakujících se veršů i celých slok. První a svazek prvního dílu je složen především z oslavných básní na české hrdiny (např. Jana Žižku), Boha, i tématiku milostnou či bájeslovnou. Najdeme zde i překlady biblických žalmů.

V druhém svazku pak veršované bajky, které nejsou již tak pravidelné jako svazek první. Ve třetím svazku najdeme překlad Publa Ovidia Mara a Homérovy Iliady.
Druhý díl je věnován básni Crám Gnídský, což je překlad z francouzštiny podle Karla Sekondata Montesquie.

V předmluvě k básním nabádá Puchmajer básníky, aby dbali pravidelností a ničeho se nebáli, ale zkoušeli psát a „což dobrého, vlasti prospěšného a jazyku přiměřeného jest, toho se drželi.“ Vysvětluje zde také různé druhy střídaní přízvuků, právě v návaznosti na délku slabik. Básně jsou pak jasným příkladem pokusu dodat české literatuře kvalitní překlady i původní básně vycházející z lidové tradice.
Mám vydání z roku 1881, ale v předmluvě je psáno: Předmluva k prvnímu vydání z r.1833.
Z toho usuzuji že poprvé vyšly v roce 1833.

11. Prvoci

Charakteristika eukaryotické buňky

Charakteristika
• samostatná říše
• tvarová a funkční rozmanitost jednobuněčných eukaryotických organismů
• většinou jsou mikroskopické, ale největší z nich jsou viditelné pouhým okem
• schopnost přežívat v nejrůznějších prostředích a získávat živiny rozmanitým způsobem
• mohou se živit autotrofně (fotosyntetizující krásnoočka) i heterotrofně
• tělo je tvořeno jedinou buňkou, která zajišťuje všechny životní potřeby
• rozšíření po celém světě - žijí ve slaných i sladkých vodách, v půdě, cizopasí v těle mnohobuněčných organismů
• nejrůznější SPECIALIZOVANÉ ORGANELY:
I. opory a ochrany –
1. PELIKULA (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců),
2. PANCÍŘE (u některých bičíkovců),
3. SCHRÁNKY (chitinové u štítovky nebo vápenaté u dírkonožců),
4. CYSTY (klidová stádia vytvářená za nepříznivých podmínek)

II. pohybu - kromě pohybu slouží také k získávání potravy, jsou to:
1. BIČÍKY (bičíkovci),
2. PANOŽKY (kořenonožci),
3. BRVY (nálevníci)

III. trávicí
1. TRÁVICÍ VAKUOLY (u heterotrofních prvoků), popř.
2. BUNĚČNÁ ÚSTA = cytostom,
3. BUNĚČNÝ HLTAN = cytopharynx,
4. BUNĚČNÁ ŘIŤ = cytopyge (nálevníci)

IV. vylučovací a osmoregulační –
1. pulzující VAKUOLY odstraňují rozpustné odpadní látky, přebytečnou vodu a udržují stálý osmotický tlak

V. smyslové - reagující na podněty z vnějšího prostředí, např.
1. STIGMA (červené zbarvené tělísko reagující na světelné podráždění) nebo
2. BRVY a BIČÍKY (s hmatovou funkcí
3. NEUROMOTORICKÝ APARÁT - trepka, koordinace pohybu brv

• ROZMNOŽOVÁNÍ
o nepohlavní (je běžnější)
- DĚLENÍ - může být PODÉLNÉ(bičíkovci), PŘÍČNÉ(nálevníci)
- PUČENÍ - nově vznikající jedinec dorůstá a oddělí se (roumatky, nálevníci)
- SCHIZOGONIE - rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřinných (výtrusovci)
o pohlavní
- KOPULACE - dva jedinci představující pohlavní buňky splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují sporogonií (tvoří spory), např. bičíkovci, kořenonožci
- KONJUGACE (spájení) - 2 buňky se dočasně spojí a vymění si část hmoty mikronukleů (malého jádra), dále se množí dělením (nálevníci)

Živočišná buňka
• nemá plastidy (heterotrofie)
• velké množství mitochondrií
• nemají buněčnou stěnu
• nemívají vakuoly
• velké endoplazmatické retikulum óxelkové chemické složení (bílkoviny)
• centrioly

Hlavní rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou spočívá ve způsobu výživy

Hlavní znaky živočišného organismu
1) způsob výživy: heterotrofie (býložravci, masožravci, všežravci)
2) pohyb: pohybové orgány (končetiny, křídla)
3) řídící soustava: nervová soustava
4) smyslové orgány, vztah
5) centralizace živočišného organismu (nedělitelnost)
6) tvar těla: paprsčitá souměrnost nebo podle jedné roviny
7) cefalizace: hlava (centralizace smyslových orgánů)
8) povrch těla: malé členění, životní prostředí
9) metabolismus: KATABOLISMUS (rozklady), ANABOLISMUS (sklady)
10) vnitřní členění: orgány - automatické celky (orgánové soustavy), oběhová soustava – krev
Protozoa = prvoci¨

POZN. někdy bývají zařazovány i kmeny:
1) HLENKY
2) NÁDOROVKY
3) OBRNĚNKY
4) KRÁSNOOČKA

• Kmen: PRAPRVOCI
o k pohybu využívají bičíky nebo panožky

• Podkmen: BIČÍKOVCI
o Na povrchu mají pelikulu, pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků (fiagellum)
o žijí jednotlivě i v koloniích
o autotrofní i heterotrofní druhy
o v nepříznivých podmínkách tvoří klidové stadium.
o třída: ŽIVOČIŠNÍ BIČÍKOVCI
- nemají chlorofyl, živí se heterotrofně, často parazitují
1. trypanosoma spavičná (přenáší ji moucha cc), parazituje v krevní plazmě, lymfě, mozkomíšním moku, spává nemoc,projevuje se horečkami, spavostí, celkovým ochabnutím
2. bičenka poševní = trichomonas vaginalis, způsobuje infekci močových cest a pohlavních orgánů – trichomoniáza. Hnisavé výtoky z pochvy,
3. lamblie střevní - způsobuje záněty tenkého střeva
4. trubénka Haeckelova - tvoří kolonie na dně nádrží, živí se organickými zbytky a bakteriemi
o třída: ROSTLINNÍ BIČÍKOVCI
- mají chlorofyl, živí se autotrofně
- součástí planktonu, často bývají řazeni k rostlinám
1. krásnoočko zelené
2. obrněnky - mají schránky
3. váleč koulivý - tvoří kolonie

• Podkmen: KOŘENONOŽCI
o proměnlivý tvar těla, což umožňují panožky (parapodia) - výběžky cytoplazmy schopné měnit tvar
o pomocí panožek se pohybují a přijímají potravu (fagocytózou)
o vytvářejí potravní vakuoly,
o rozmnožují se dělením
o některé druhy tvoří schránky

1. třída: MĚŇAVKY
- netvoří schránky
- měňavka velká - žije v detritu stojatých vodních nádrží, má prstovité panožky
- měňavka úplavičná – střevní parazit - způsobuje úplavici
2. třída: KRYTENKY
- mají chitinové schránky s nalepenými zrnky písku
- při dělení si jedinec vytváří vlastní schránku
- sladkovodní rozlitka
- štítovka
3. třída: DÍRKONOŽCI
- pouze mořští prvoci
- více komůrkové vápenaté schránky, množstvím otvorů vychází nitkovité panožky
4. třída: SLUNIVKY
- sladkovodní prvoci
- mají schránku z oxidu křemičitého nebo chitinu (ze schránky vystupují paprskovité tenké panožky)
5. třída: MŘÍZOVCI
- mořští planktonní živočichové
- žijí v symbióze s jednobuněčnými řasami
- mají kulovité schránky z chitinu a vnější křemičité schránky

• Kmen: VÝTRUSOVCI
o endoparazité bezobratlých i obratlovců (žijí v buňkách nebo tělních dutinách hostitelů)
o původci těžkých onemocnění člověka a zvířat
o ve vývoji střídají hostitele a generace pohlavní a nepohlavní
o nepohlavní rozmnožování schizogonií

o třída: KRVINOVKY
- napadají červené krvinky
- zimnička - původce malárie, přenašečka je samička komára Anopheles, při bodnutí se krvinkovky dostanou do krevního oběhu člověka, množí se v červených krvinkách a v pravidelných intervalech se vyloučí do krve, napadají další krvinky a do plazmy vylučují toxické látky způsobující malarické záchvaty(vysoké horečky a následné zimnice)
• pohlavní rozmnožování probíhá ve slinných žlázách komára
1. Zimnička třetidenní
2. Zimnička čtvrtodenní
- malárie 4 denní, malárie 1 denní
- buď komár nakazí nás nebo my jej
- rozmnožování je velice složité
- rozšíření - Afrika, Indie, špatně se jí člověk zbavuje, nikdy se nevyléčí úplně

o třída: KOKCIDIE
- napadají střeva, játra, ledviny i jiné orgány obratlovců, způsobují tzv. kokcidiózy
- kokcidie jaterní - způsobuje hnisavé záněty jater a žlučovodu králíků a zajíců
- toxoplazma gondii - parazituje na bílých krvinkách, přenosná ze zvířat (koček) na lidi, teploty, zduření mízních uzlin, bolesti kloubů a svalů, únava (nebezpečná pro těhotné ženy)

• Kmen: NÁLEVNÍCI
o nejdokonaleji vyvinutí prvoci, mají nejsložitější stavbu
o obvykle mají dvě jádra
- makronukleus-zajišťuje vegetativní funkci – vylučování trávicích enzymů
- mikronukleus - nese genetickou informaci – uplatňuje se při konjukaci
o tělo je pokryté brvami
o dobře vyvinuté organely na zpracování potravy kontraktilní vakuoly= stažitelné
1. trepka velká
- vyskytuje se ve stojatých vodách
- indikátor znečištěné vody
- rozmnožuje se příčným dělením
- může u nich dojít také ke konjugaci (přilepí se k sobě a vymění jadérka)
- nepříznivé podmínky přežívají ve formě cysty
- obal je tvořen pelikulou
- části: brvy, buněčná membrána a pelikula, potravní vakuoly, mikro- a makronukleus, buněčná ústa, buněčný hltan, základ budoucí potravní vakuoly, kontraktilní vakuola vypuzující vodu

2. slávinka obecná - žije na vodních rostlinách

3. vířenka - žije přisedle, tvoří kolonie

4. bachořci

5. rournatky

o VÝZNAM NÁLEVNÍKŮ
- zdravotnický - původci chorob
- ekologický - čističky vod (vyčistí vodu)
- hospodářský - součástí planktonu (hodně ryb)

10. Houby a lišejníky

Houby
• Asi 250 000 druhů
• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin
• Zásobní látky
o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)
o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)
• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy
o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)
o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)
o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)

Stavba těla
• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná
• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub
• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE
• Nepravá pletiva
o Plektenchym – lepivé (klouzek)
o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)

Rozmnožování
• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky
• Nepohlavně – výtrusy
o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie
o Zygospory
• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské
• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)
• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)
o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva
o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)
o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré

Význam hub
• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus
• Složky potravy
• Farmacie
• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE

Systém hub
1. MYXOMYCETA (HLENKY)
o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické
o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích
o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)
o živí se pohlcováním bakterií
o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek
o slizovka, nádorovky - patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách
1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná
2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech

2. OOMYCETY (RASOVKY)
o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši
o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek
o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin
o stěny mají z celulózy a glukanu
o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu
1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule
2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)

3. CHYTRYDOMYCETY (PRVOHOUBY)
o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě
o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.
o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu
o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek
o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých

4. EUMYCOTY (VLASTNÍ HOUBY)
o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím
o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu
o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia
o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy

o třída ZYGOMYCETY
- houby spájivé
- živí se saprofyticky i paraziticky
- jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty
- podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné
- hlavní složkou buněčné stěny je glukan
- Rozmnožování
1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách
2. Spojení –
o Plazmogamie
o Karyogamie -> vznik zygoty
3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice
4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy - + a –
- Zástupci
1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě
2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě

o třída ENDOMYCETY
- saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému
- kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.
- některé vytvářejí kvasinkovité kolonie

o třída VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY (ASCOMYCETES)
- nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů
- převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy
- prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)
- tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)
- v buňkách mají jedno jádro
- tvoří nepohlavní výtrusy konidie
- kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého

1. kvasinka pivní – kulturní kvasinka, využívaná k výrobě lihu, v pivovarnictví, v lékařství, obsahuje vitamíny skupiny B
2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno
3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např
1. Penicillium notatum - produkce penicilinu
2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů
4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater
5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní
6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem
7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem
8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv

o třída STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY (BASIDOMYCETES)
- prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)
- převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech
- mají přehrádkované mycelium
- Životní cyklus
1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia
2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického
3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice
- kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY
- většina velkých hub má PLODNICE složené z
1. TŘENě a
2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR - na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie
- mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice
- u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM
o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)
ZÁSTUPCI
I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ
a. Lupenotvaré
b. Hřibotvaré
c. Liškotvaré
d. Bedlotvaré
e. Holubinkotvaté
II. SNĚTI
III. RZI

- Rzi – parazité rostlin, během vývoje vytváří několik forem, netvoří plodnice,
1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách
- Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá
1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách
- Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,
2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu
- Jedlé houby – hřibovité
1. hřib hnědý
2. hřib smrkový
3. křemenáč osikový
4. kozák březový
5. žampion ovčí
6. bedla vysoká
- Jedovaté houby
1. muchomůrka zelená, tygrovaná
2. závojenka olovová

o LIŠEJNÍKY
- složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)
- houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní
- k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny
- BIOINDIKÁTORY prostředí
- charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia
2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy
- STAVBA STÉLKY:
1. Svrchní Korová vrstva
2. Řasová vrstva
3. Dřeňová vrstva
4. Spodní korová vrstva
- DRUHY STÉLKY
1. Korovitá
2. Lupenitá
3. Keříčkovitá

1. terčník zední
2. terčovka bublinatá
3. dutohlávka sobí
4. mapovník zeměpisný
5. Provazovka
6. hávnatka psí

9. Semenné rostliny (nahosemenné, krytosemenné)

• Nejpočetnější a vývojově nejdokonalejší skupina cévnatých rostlin – 270 000 druhů
• Gametofyt se stává pouhou součástí sporofytu
• Nezávislost procesu oplození na vodním prostředí
• Tvorba semen – dokonalejší rozmnožování
• Systém:
a. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
i. Kapraďosemenné
ii. Cykasy
iii. Jinany
iv. Jehličnany
b. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)

Nahosemenné rostliny
• nedokonalá ochrana vajíček, vyrůstají volně na plodolistech (ne v pestíku), dozrávají v semena
• k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko pomocí větru – nejsou už vázány na vodu
• nemají květní obaly
• dřevní část cévního svazku je tvořena pouze cévicemi (tracheidy)
• samčí a samičí výtrusné listy (MIKROSPOROFYLY a MEGASPOROFYLY) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory (STROBILY)

• Pododdělení: CYCADOPHYTINA
o charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy
o rozkvět v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky

• Třída: KAPRAĎOSEMENNÉ
o vymřelá skupina dřevin stromového i liánového vzrůstu
o velké zpeřené listy, svým vzhledem připomínaly kapradiny
o k ochraně vajíček mají čížkovité útvary listového původu
o doloženy z období devonu až jury, nejvíce v karbonu
o předpokládá se, že se z nich vyvinuly rostliny krytosemenné
o př. ligigendrom

• Třída: CYKASY (Cycadophyta)
o nejprimitivnější skupina recentních semenných rostlin
o nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene
o kmeny pokryté zbytky řapíků
o zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, připomínají plod – semenná peckovice
o vznikly v karbonu, největšího rozkvětu dosáhly v druhohorách
o kořeny cykasů žijí v symbióze se sinicemi (fixace vzdušného N2)
o př. cykas revoluta

• Pododdělení: CONIFEROPHYTINA
o asi 600 druhů
o malé jehlicovité nebo šupinovité listy

• Třída: JINANY
o vznikly koncem prvohor a postupně se rozšířily na větší část zemského povrchu
o ve třetihorách většina jinanů vymřela, v současné flóře je zastoupen jediný druh:

o Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
- nazýván „živá fosílie“
- opadavý, dvoudomý strom s plochými dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na brachyblastech
- velká kulovitá semena připomínají peckovici = semenná peckovice
- přirozeně se vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně
- léčivý – zlepšuje krevní oběh, imunitu a paměť


• Třída: JEHLIČNANY (KONIFERY)
o většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy – pro snížení ztrát vody respirací (chladné a suché oblasti)
o pryskyřičné kanálky v listech, primární kůře a ve dřevě
- získává se z nich terpentýn a kalafuna – antibakteriální účinky
o KVĚTY – uspořádány na vřetenu v květenství
o KVĚTENSTVÍ = šištice (samčí nebo samičí)
- Mikrostrobily Samčí : jeden samčí květ = jedna tyčinka. Většinou se tvoří na spodních větvích
- Megastrobily - Samičí : jeden samičí květ = semenná šupina se 2 vajíčky, pod ní se nachází podpůrná šupina
o Opylení větrem = větrosnubné rostliny
o SEMENA – 2 na každé šupině, vznikají ze dvou oplozených vajíček, jsou okřídelná
o PLOD = šiška = zdřevnatělá samičí šištice (u jedle a cedru se rozpadá přímo na stromě, po rozpadu zbude vřeteno)

ROZMNOŽOVÁNÍ
• pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka a době jeho zralosti, vysycháním jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, z nichž jedna splývá s vaječnou buňkou – základ embrya
• oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu
• semena – zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem, vzácně živočichy ( u jalovce)

o Kordaity - vymřelá skupina, jednoduché kopinaté listy se podílely na vzniku černého uhlí

Systém jehličnanů
1. Cypřišotvaré
a. Cypřiš
b. Zerav
c. Jalovec

2. Borovicotvaré
a. Borovice
b. Smrk
c. Jedle
d. Cedr

3. Tisotvaré
a. Tis červený

o Smrk obecný (ztepilý, pichlavý) - náš nejrozšířenější jehličnan, samičí šištice dozrávají v nerozpadavé válcovité šišky, v nižších nadmořských výškách byly zejména v minulosti nevhodně vysazovány smrkové monokultury
o Jedle bělokorá (douglaskaú) - ploché, na konci vykrojené jehlice, vzpřímené rozpadavé šišky vzácněji se vyskytuje v nižších polohách
o Borovice lesní - jehlice uspořádány po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), u nás roste na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury
o Borovice kleč – roste nad horní hranicí lesa, keřový vzrůst
o Modřín opadavý - výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi
o Jalovec obecný - keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky), patří mezi chráněné druhy
o Tis červený - typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků, jedovatý, semena obalená dužnatým červeným míškem rozšiřují ptáci
o Borovice vejmutovka, Smrk pichlavý – původně ze S Ameriky
o Borovice černá - ze Středomoří, dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé

Krytosemenné rostliny
• byliny i dřeviny
• ve dřevě jsou cévy
• první v druhohorách, největší rozkvět v třetihorách,
• vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena
• Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly  které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) a na vlastní větu- tyčinky a pestík.

• KVĚT – soubor orgánů zajišťujících pohlavní rozmnožování. Chrání pohlavní orgány, podílí se na opylení a oplození.
o stavba:
- stonkový původ – květní lůžko
- listový původ
• obalné listy – koruna, kalich, okvětí
• výtrusné listy – tyčinky, plodolisty

• KVĚTENSTVÍ – soubory květů uspořádaných podle určitého pravidla
o jednoduché
- hroznovité – postranní stonky nepřerůstají hlavní, rozkvétají zdola nahoru nebo pokud jsou kruhovitě uspořádány rozkvétají od obvodu ke středu
- vrcholičnaté – postranní stonky přerůstají hlavní, rozkvétají shora dolů nebo od středu do obvodu
o složené
- homotaktické – kombinace více stejných typů, např. složený klas
- heterotatické – kombinace z různých typů, např. hrozen jinanu


Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin

Znak dvouděložné jednoděložné
Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou

Hlavní kořen nezaniká, dlouho vytrvá záhy zaniká, je nahrazen
adventivními kořeny

Kambium vyvinuto,a proto stonek není vyvinuto
druhotně tloustne

Cévní svazky otevřené, uspořádané v kruhu roztroušené po celém
průřezu stonku

Listy řapíkaté, jednoduché či složené většinou nedělené
střídavé, přisedlé

Žilnatina zpeřená, dlanitá, síťovitá, znožená souběžná či oblouková

Květy pětičetné či čtyřčetné trojčetné
Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí
vývojově původnější odvozenější


DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida)
• Evolučně původnější skupina rostlin. Vyvinuty cévy.
• Samčí gametofyt – pylové zrno. Samičí – zárodečný vak
• Dvojité oplození

Evoluce
• Vyvinuly se pravděpodobně v Juře

Znaky
1. Dvě dělohy -
2. Pětičlenné, případně čtyřčlenné květy rozlišené na kalich a korunu
3. Hlavní kořen nezaniká – Allorhizie
4. Kruhové uspořádání cévních svazků
5. Dlanitá, případně zpeřená žilnatina
6. Vyvinuté kambium – stonek druhotně tloustne

SYSTÉM MAGNOLIOPSIDA 12

1. Čeleď: LEKNÍNOVITÉ
o Leknín
o Stulík žlutý

2. Čeleď: PRYSKYŘNÍKOVITÉ (8)
o vytrvalé byliny, vyklenuté květní lůžko, více pestíků z 1 plodolistu, obsahují alkaloidy → jedovaté – využití ve farmacii
o zástupci:
- sasanka hajní,
- sasanka pryskyřníkovitá
- orsej jarní,
- jaterník podléžka,
- pryskyřník prudký,
- blatouch bahenní,
- hlaváček jarní,
- koniklec

3. Čeleď: RŮŽOVITÉ (Rosaceae - )
o dřeviny i byliny, mají palisty, entomogamní ( opylení hmyzem )
o plod – měchýřek (talovník), nažky (jahoda), peckovice (slivoň), malvice (jabloň)
o význam: ovoce, léčivky, okrasné rostliny
o obsahují éterické oleje – parfémy
o zástupci:

- Jahodník,
- Ostružiník křovitý
- Ostružiník maliník –souplodí peckoviček
- růže,
- meruňka,
- broskvoň,
- Jabloň domácí
- hrušeň
- tavolník,
- Třešeň višeň
- Třešeň ptačí
- Kontryhel
- jeřáb obecný,
- Řepík lékařský – proti zánětům
- toten lékařský


4. Čeleď: BOBOVITÉ (Vikvovité – Fabaceae/Viciaceae)
o ↓ oboupohlavný K(5) C5 A10 G(1) svrchní
o Třetí nejpočetnější čeleď
o Květy souměrné, uspořádané v hroznu, rozdělení lístků v horní pavézu a dvě postranní křídla, dole člunek
o byliny i dřeviny, entomogamní
o symbióza s hlízkovitými (nitrogenními) bakteriemi
o složené listy s palisty zakončené úponkem
o květenství: hrozen, hlávka, plod: lusk
o zástupci:
- luštěniny
• Hrách setý
• Fazol obecný
• Čočka kuchyňská
- olejniny
• soja,
• podzemnice olejná
- pícniny
• jetel,
• vikev,
• tolice vojtěška,
- plané (trnovník akát, hrachor, janovec metlatý)


5. Čeleď: MIŘÍKOVITÉ (Mrkvovité/okoličnaté)
o typické pro mírný pás, entomogamní složené listy, v pletivech siličné kanálky →alergie
o spodní semeník dozrává v dvounažku
o zástupci:
- kořenová zelenina (mrkev obecná, petržel zahradní),
- naťová zelenina (kopr vonný, celer),
- koření (kmín, fenykl),
- plané (bršlice kozí noha, bolševník obrovský)

6. Čeleď: BRUKVOVITÉ
o typické pro mírný pás, entomogamní, hroznovitá květenství, plod – šešule, šešulka
o zástupci:
- hospodářsky významné
• brukev zelná – dvouletá bylina, odrůdy
o kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek
• ředkev setá,
• hořčice bílá,
• řepka olejka,
• křen selský,
- plané druhy (kokoška pastuší tobolka, hořčice rolní, penízek rolní, česnáček lékařský)

7. Čeleď: HVĚZDNICOVITÉ
o nejpočetnější čeleď, obou i jednopohlavné květy, květenství úbor, plod – nažka s chmýřkem nebo háčky
o zásobní polysacharid inulín
o zástupci:
- olejniny (slunečnice roční),
- zelenina (locika salát),
- okrasné (astry, chryzantémy),
- plané (kopretina bílá, podběl obecný, heřmánek, bodlák, smetánka lékařská, , devětsil, jestřábník, sedmikráska)

8. Čeleď: HLUCHAVKOVITÉ
o křižmostojné listy, čtyřhranný stonek, plod-tvrdka, léčivky a koření
o obsah éterických olejů, silic
o zástupci:
- šalvej lékařská,
- máta peprná,
- majoránka zahradní,
- Rozmarýna lékařská
- Hluchavka bílá
- Hluchavka nachová
- popenec

9. Čeleď: LILKOVITÉ
o převážně byliny, oboupohlavné pětičetné květy,
o plod – bobule, tobolka
o v pletivech jsou alkaloidy → jedovaté
o zástupci:
- pěstované (lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský),
- plané (rulík zlomocný, lilek černý)

10. Čeleď: BŘÍZOVITÉ
o anemogamní, jednopohlavé květy tvoří květenství – jehnědy, nažka, oříšek
o velmi odolné
o zástupci:
- bříza bělokorá,
- olše lepkavá,

11. Čeleď: BUKOVITÉ
o anemogamní dřeviny, jednopohlavné květy – vrcholičnatá květenství, nažka v čížce (dřevnatější rozšířené květní kůžko). Bukvice, žaludy, kaštany
o významné dřeviny mírného pásu
o zástupci:
- buk lesní,
- dub letní,
- dub zimní,
- kaštanovník setý

12. Čeleď: LÍSKOVITÉ
o Bezobalné květy, typ plodu – oříšek
o zástupci:
- Líska obecná
- Habr obecný

13. Čeleď: VRBOVITÉ
o jednopohlavné květy, dvoudomé rostliny, bezobalné květy tvoří květenství – jehnědy, tobolka
o zástupci:
- vrba jíva
- vrba bílá
- vrba křehká
- topol bílý

JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY

1. Čeleď: LILIOVITÉ
o vytrvalé rostliny (hlízy, oddenky, cibule), oboupohlavné květy, plod: tobolka, bobule
o řada druhů obsahuje alkaloidy
o zástupci: cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, tulipán, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté,
- ocún jesenní – alkaloid kolchynin

2. Čeleď: LIPNICOVITÉ
o jednoleté až vytrvalé rostliny,
o stonek → stéblo ( dutý, kolínka )
o květenství – složený klas, květy oboupohlavné, vzácně jednopohlavné ( kukuřice )
o souběžná žilnatina
o zástupci:
- obilniny a pícniny:
• pšenice obecná, žito seté, ječmen setý, oves setý, rýže setá, kukuřice setá, cukrovník lékařský,
- luční rostliny: srha říznačka, lipnice luční, jílek,
- jiné: rákos obecný ( naše největší tráva ), bambus ( celosvětově největší tráva )

3. Čeleď: VSTAVAČOVITÉ

4. Čeleď: ŠÁCHOROVITÉ

Čeleď : Vstavačovité (Orchiaceae)
- vytrvalé bylina s oddenky nebo kořenovými hlízemi
- jsou autotrofní, mykotrofní parazité s endotrofní mykorhizou( houbová vlákna pronikají do kočenů vstavačovitých, kde jsou stravována) = mykotrofie – typ heterotrofní výživa
- květy přizpůsobeny k opylování živočichy, souměrné, pestré, nápadné okvětí, spodní semeník, plod tobolka
- rozšířeny ve vlhkých tropech, u nás chráněné
- př.: střevíček pantoflíček, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, hlístník hnízdák, prstenec májový, vanilovník plocholistý

Čeleď: Šáchorovité (Cyperceae)
- byliny trávovitého vzhledu, trojhranný stonek se dření
-čárkovité, trojřadě uspořádané listy, květy jsou oboupohlavné či jednopohlavné, stejnoobalné až bezobalné, uspořádané v jedno- až mnohokvětých kláscích
- př.: ostřice chlupatá, suchopýr

Čeleď: Lipnicovité (Poceae, Gramineae)
- trávy, jednoleté až vytrvalé byliny s dutými kolénkatými stébly , které nesou střídavé listy se souběžnou žilnatinou
- listy rozlišeny v čárkovitou čepel a pochvu, na jejich rozhraní je blanitý jazýček a ouška
- jsou větrosnubné, květní obaly redukované, květy oboupohlavné sestavené do klásků, které podpírají 2 plevy, klásky tvoří laty či klasy
- plodem je obilka (obilniny ,pícniny)
- př.: pšenice setá, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřice setá, rýže setá, cukrovník lékařský, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, rákos obecný, bambusy

Významnější užitkové druhy jednoděložných rostlin
- ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý

8. Vyšší rostliny - Rhyniofyty, mechorosty, kapraďorosty

• Vývoj a charakteristické znaky
• eukaryotické mnohobuněčné organismy
• převážně autotrofní, druhově pak heterotrofní
• jejich tělo (KORMUS) je rozlišeno na kořen, stonek, list (pouze u primitivnějších mechorostů je zachován stupeň stélky
• na rozdíl od řas žijí a přizpůsobily se životu na souši - mají dokonalá vodivá pletiva (kromě mechorostů)
• rodozměna - nejčastěji různotvará u recentních (současných) = heteromorfní
• sporofyt výrazně větší než gametofyt (u fosilních – neživých - je tomu naopak)
• u nižších je k oplození nutná voda

ŘÍŠE PODŘÍŠE ODDĚLENÍ TŘÍDA
Vyšší rostliny (Cormobionta) Mechorosty (Bryophyta) Játrovky (Marchantiopsida)
Mechy (Bryopsida)
Plavuně (Lycopodiophyta)
Rhyniofyty (Rhyniophyta)
Přesličky (Equisetophyta)
Kapradiny (Polypodiophyta)
Cykasy (Cycadophyta)
Nahosemenné rostliny (Pinophyta) Jinany (Ginkgoopsida)
Jehličnany (Pinopsida)
Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Dvouděložné (Magnoliopsida)
Jednoděložné (Liliopsida)

• Přehled skupin
• Oddělení: RHYNIOFYTY (RHYNIOPHYTA)
o známy od siluru do devonu – vymřelé
o výskyt na rozhraní vody a souše
o tělo je tvořeno jedním orgánem = stonkem
- nadzemní
- podzemní
o dnes existují rostliny jim podobné, žijící a rostoucí v tropech a subtropech - PSILOFYTY
o nemají listy, mají pouze vychlípeniny z pokožkových buněk
o mají dřevostředný cévní svazek
o telom:
- sterilní
- fertilní: rozmnožování výtrusy, výtrusnice = nese výtrusy
o rozmnožování: z výtrusů vyrůstá gametofyt nesoucí samčí a samičí pohlavní orgány (GAMETANGIA) → buňky splynou → vytvoří zygotu a z ní pak vzniká nová rostlina
o stejnotvará rodozměna = izomorfní

1. Aglaophyton major
2. Cooksonia pertoni
3. Asteroxylon mackei

• Oddělení: MECHOROSTY (BRYOPHYTA)
o výtrusné rostliny
o existuje asi 25 000 druhů
o zpravidla suchozemské výtrusné, nejčastěji vlhkomilné rostliny
o rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce
o zabraňují erozi půdy, zadržují vodu, podílejí se na vzniku rašeliny
o stavba těla:
- tělo mechorostů je tvořeno stélkou, která může být:
• lupenitá
• rozlišená na lodyžku (KAULOID) s lístky (FYLOIDY) a připevněna k podkladu příchytnými vlákny (RHIZOIDY)
- na povrchu kryto kutikulou
- s výjimkou mechu ploníku obecného (dlouhý až 30m) nemají vodivá pletiva

o rozmnožování:
- k oplození vaječné buňky spermatozoidem dochází ve vodním prostředí
- v jejich životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem = heteromorfní rodozměna
- typická je pro ně výrazná rodozměna:
• GAMETOFYT (HAPLOIDNÍ): z výtrusnice (tobolky) vypadne jednobuněčný haploidní výtrus, z kterého vyklíčí prvoklíček (PROTONEMA), z něho pak vyrůstá mechová rostlinka a na ní: na jedné straně samčí pohlavní orgány - PELATKA (ANTHERIDIUM), která produkuje spermatozoidy (pohyblivé); na druhé straně samičí pohlavní orgány - ZÁRODEČNÍK (ARCHEGONIUM) z nichž vzniká jedna vaječná buňka – oosféra (nepohyblivá)
• SPOROFYT (DIPLOIDNÍ): jeho základem je zygota vznikající splynutím pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět s tobolkou (capsulou), v tobolce vznikají redukčním dělením výtrusy, výtrus vypadne a vše se znovu opakuje
- množí se vegetativně (mechové koberce): rozpadem prvoklíčku nebo úlomky mechové rostlinky; někdy tento způsob rozmnožování převládá (zejména v období sucha)


• Třída: JÁTROVKY (Marchantiopsida)
o primitivnější třída mechorostů
o gametofyt (stélka) je
- lupenitá s rhizoidy
- listnatá: rozlišený na rhizoidy, kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)
o fyloidy jsou ve dvou řadách bez středního žebra
o mají pohárky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování
o rozmnožují se i pohlavně: mají redukovaný prvoklíček
o tropické játrovky patří k nejvýznamnějším stromovým epifytům (žijí na nich, ale neparazitují)

1. Porostnice mnohotvárná
- lupenitá stélka
- nepohlavní rozmnožování: rozmnožovací tělíska jsou v pohárcích na stélce
- vyskytují se ve velmi vlhkých prostředích

• Třída: MECHY (Bryopsida)
o 15 000 druhů, vláknitý či lupenitý prvoklíček
o spirální olistění, lístky mají střední žebro

1. Ploník obecný - ve středu lodyžky - pruh s vodivými pletivy
- tobolka = kryta víčkem, otevírá se čepičkou - druh pohybu - v jejímž ústí je řada zoubků reagující na vzdušnou vlhkost
- vyvinuta vodivá pletiva

2. Rašeliník (Sphagnum)
- je nejpůvodnější, na bázi odumírá (nahoře roste)- rašelina, malé lístky. Vyskytuje se obvykle na vlhkých stanovištích, kyselých půdách. Pokrývá až 1% povrchu Země
- přeslenitě se větvící stonky. Fyloidy se skládají z dvou typů buněk:
i. hyalocyty –velké bezbarvé schopné pojmout mnoho vody - zásobárna
ii. chlorocyty – obsahují mnoho chroroplastů – asimilační funkce
- nemá rhizoidy a v lístku nemá střední žebro
- Vytváří rašelinu:
i. Dříve jako palivo
ii. Zemědělství – do půdy pro zlepšení schopnosti uchovávat vlhkost
iii. Léčebné zábaly
iv. Rašelina konzervuje spoustu dříve žijících organismů -> paleontologie
- buňky: mrtvé - hyalocysty (H2O za deště, vzduch za sucha), živé – chlorocysty

3. Měřík (Mnium) - kulaté lístky

4. Bělomech sivý - jehličnaté lesy

5. Rakyt cypřišovitý - kmeny stromů

6. Pramenička rakouská – vodní mech

7. Zkrutek vláhojemný - hruškovité tobolky

8. Ploník ztenčený

9. Travník Schreberův - v trávě

10. Prutník stříbřitý - na zídkách

11. Dvouhrotec chvostnatý


• Třída: HLEVÍKY
o Hlevík polní
VYŠŠÍ ROSTLINY – CORMOPHYTAE – novější taxonomické pojetí

PROGRESIVNÍ ZNAKY
1. Cévní svazky - většinou pouze tracheidy a sítkovice, u Hasivky orličí nebo Vranečků už i tracheje
2. Syntéza lygninu – lepší funkce stavebních pletiv
3. Heteromorfní rodozměna – redukce gametofytu
4. Oproštění od vodního prostředí

• Oddělení: KAPRAĎOROSTY
o Pravé orgány: kořen, stonek, list, Výtrusné rostliny
o Listy – podle velikosti
- Mikrofyly – čárkovité nebo šídlovité
- Megafyly – vícenásobně zpeřené
o Listy podle funkce
- Trofofyly – listy asimilační
- sporofyly – listy výtrusné
- trofosporofyly – obojí funkce
o 20 000 druhů
o Rozvoj již v prvohorách -> dnes fosilní paliva
o Rozmnožování :
- především pomocí výtrusů
1) stejnovýtrusné rostliny – není poznat zdali samčí nebo samičí
2) různovýtrusné rostliny – mikrospory a megaspory – 2 druhy prokelů
- rodozměna – k oplození dochází ve vodě nebo vlhku
1) výtrus – spora vyklíčí v prokel – 1n
2) vznik gametangií – samčí antheridia, samičí archegonia – 1n
3) splynutí gamet – vznik zygoty – 2n
4) samotná rostlinka – 2n – vytvoří výtrusnice - ve výtrusorodém pletivu redukčním dělením vznikají spory

• Třída: PLAVUNĚ
o Velmi staré (již od siluru), stromové formy vymírají v permu, křovité v druhohorách, dnes pouze bylinné
o u nás zákonem chráněné
o sporofyt převažuje nad gametofytem
o mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený plazivý stonek, porostlý drobnými listy
o na koncích větví stonků vyrůstají výtrusné lístky (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)
o sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů
o rozmnožování:
- ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živý saprofyticky
- po několika letech se na něm vytvoří gametangia
- z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
1. Plavuň vidlačka
2. Vraneček brvitý

• Třída: PŘESLIČKY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o mají plazivé oddenky a duté, přeslenité větvené stonky
o pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
o drobné šupinovité listy bývají pochvovitě srostlé
o některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh – jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas) a letní zelené (tvoří zásobní látky ukládající se v kořenu)
o rozmnožování
o výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na čtyři dlouhé haptery (pentlice), které se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují
o prokly nesou bud pelatky nebo zárodečníky
1. Přeslička rolní – jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenou lodyhou
2. Přeslička lesní – se hojně vyskytuje v lesích, má jeden typ lodyhy

• Třída: KAPRADINY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
o stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněny na oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní kořeny
o listy jsou velké
o na rubu nebo okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou
o výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řadou ztloustlých buněk
o rozmnožování
- výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
- spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
1. Kapraď samec
2. Papratka samičí
3. Osladič obecný
4. Hasivka orličí
5. Sleziníky

7. Vývoj a charakteristické znaky nižších rostlin

• Charakteristika
• Eukaryotní organismy; jedno- i mnohobuněčné
• Tělo tvoří STÉLKA = THALLUS – nerozlišené tělo, nedochází k diferenciaci pletiv, neobsahuje cévní svazky
• Autotrofní – fotosyntetizující organismy
• Vodní (sladkovodní i mořské) i suchozemské organismy, významní producenti organické hmoty ve vodě, součást fytoplanktonu, výjimečně paraziti

• Rozmnožování:
o Vegetativní (dělením, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek)
o Nepohlavně (sporami: zoospory = pohyblivé, aplanospory = nepohyblivé)
o Pohlavně (spojení gamet)
- U ruduch, chaluh a zelených řas dochází k METAGENEZI (rodozměně): GAMETOFYT = haploidní stélka, na které vznikají GAMETANGIA, v nichž se tvoří pohlavní buňky = GAMETY. Splynutím gamet vzniká ZYGOTA, na které se tvoří výtrusnice = SPORANGIA. Ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (SPORY). Ze spor vyrůstá GAMETOFYT
- Izogamie (gamety velikostně i vzhledově stejné, liší se fyziologicky)
- Anizozgamie (samičí gameta je větší než samčí)
- Oogamie (výrazně větší nepohyblivá samičí gameta = OOSFÉRA)

• Typy stélek (thallus)

• MONADOIDNÍ – BIČÍKATÁ
o jednobuněčná, jednojaderná, často kapkovitý tvar
o na předním konci nese bičíky, má světločivnou skvrnu = stigma
o nemají buněčnou stěnu, na povrchu je pelikula = periplast
o př. krásnoočka, zelenivky

• RHIZOPODOVÁ - MĚŇAVKOVITÁ
o jednobuněčná, jedno i vícejaderná
o má panožky = pseudopodie
o nemá buněčnou stěnu
o př. Zlativky

• KOKÁLNÍ – KULOVITÁ
o jednobuněčná, jednojaderná
o na povrchu buněčná stěna
o málo pohyblivé – nemá bičíky
o př. rozsivky, zelenivky

• TRICHÁLNÍ – VLÁKNITÁ
o mnohobuněčná vláknitá
o jednoduché nebo rozvětvené
o př. zelenivky

• HETEROTRICHÁLNÍ
o podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky a funkčně rozlišená (poléhavá a vzpřímená vlákna)
o Př. Kadeřnatka

• SIFONÁLNÍ - TRUBICOVITÁ
o vláknitá nebo vakovitá stélka
o jednobuněčná mnohojaderná buňka s buněčnou stěnou
o př. trubicovky

• SIFONOKLADÁLNÍ
o mnohobuněčné vlákno z mnohobuněčných buněk s buněčnou stěnou
o vláknité nebo vakovité, větvené nebo jednoduché
o př. žabí vlas

• PLETIVNÁ
o mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
o ruduchy, chaluhy

• SYSTÉM

• ODDĚLENÍ: RUDUCHY (RHODOPHYTA)
o patří k nejstarším rostlinám na Zemi
o stélka – většinou mnohobuněčná – vláknitá, pletivná
o obsahují chlorofyl a a d, barviva: fykoerytrin (červené) fykocyanin (modrý), karotenoidy
o rozmnožování – dělení a rozpad stélky, výtrusy nebo oogamií
o žijí převážně v teplých mořích, mohou růst i ve větších hloubkách, díky modrému fytocyaninu
o Rosolenka – vyluhováním buněčných stěn se získává agar – surovina pro potravinářský a farmaceutický průmysl, mikrobiologii (želé, živné půdy)
o Potěrka žabí símě – horské potoky, pletivné stélky podobné žabím vajíčkům, žije u nás
o Korálovka – pobřeží tropických moří, silně inkrustované buněčné stěny – tvorba korálových útesů

• ODDĚLENÍ: HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)
o Chlorofyl a a c, barviva: fukoxantin (hnědý), karoten
o Sladkovodní i mořské


o Třída: ZLATIVKY (CHRYSOPHYCEAE)
o rozšířené hlavně v čistých sladkých vodách, součástí planktonu
o stélka – monadoidn, rhizopodová
o někdy mají křemitou schránku (mořské druhy)
o Dinobryon – keříčkovité trsy v rybnících


o Třída: ROZSIVKY (BACILLARIOPHYCEAE)
o známé z dávných geologických období Země – fosílie z nahromaděných schránek tvoří hmotu = křemelina = diatomit – použití k výrobě dynamitu, filtrů, izolační materiály
o složka mořského i sladkovodního planktonu (bioindikátory), žijí jednotlivě i v koloniích
o stélka – kokální, mají dvojdílnou, průsvitnou, křemitou schránku: horní větší část = víčko = epithéka, překrývá spodní menší část = hypothéku, štěrbina mezi nimi ryphé
o rozmnožování – nepohlavní – dělení buněk – dceřiné buňky získají po 1 části schránky, menší část - vždy hypothéku si dotvoří (jedna z buněk je menší), dělení se několikrát opakuje, až do určité minimální velikosti buněk, pak nastává pohlavní rozmnožování
o Diatoma – řetízkové kolonie, rozsivková hornina
o Člunovka – hojný druh ve všech vodách
o Astorionella – hvězdicovité kolonie
o Pinnularia – ve velkém množství v mořích znečistěných N a P – znemožňuje koupání


o Třída: CHALUHY (PHAEOPHYCEAE)
o téměř všechny mořské, evolučně nejpokročilejší hnědé řasy
o stélka pletivná nebo trichální, až několik metrů dlouhé (60 i více metrů), nadlehčují je plovací měchýře vyplněné oxidem uhličitým
o hromadí jód, využívají se jako hnojivo, palivo, potravina, výroba sody a potaše (K2CO3)
o rozmnožování – vegetativní, nepohlavní (zoospory) i všechny druhy pohlavního
o Bobulák – chladná moře, stélka až 100m, přisedlý, ale dosahuje až k hladině
o Chaluha bublinatá – na pobřeží severní Evropy
o Čepelatka , Chaluha FUCUS , Hroznovice

o ODDĚLENÍ: KRÁSNOOČKA (EUGLENOPHYTA)
o monadoidní stélka (2 bičíky), pulzující vakuola, povrch tvořen zahuštěným protoplastem = periplastem, světločivná skvrna (stigma)
o chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyl, v důsledku ztráty chlorofylu se někteří zástupci vyživují heterotrofně (proto jsou i součástí zoologického systému-rostlinní bičíkovci)
o jsou hlavně sladkovodní (ve znečištěných vodách) – samočištění vod
o rozmnožují se podélným dělením buněk
o Krásnoočko zelené , Krásnoočko štíhlé

o ODDĚLENÍ: ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)
o Pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
o Všechny typy rozmnožování
o Chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyly
o nejpočetnější a nejrozmanitější skupina řas
o žijí v planktonu a bentosu sladkých vod, v moři při pobřežích, ale i v půdě, na kůře stromů a v symbióze s lišejníky
o buněčná stěna je z celulózy, často prostoupena uhličitanem vápenatým
o pokud mají stigma, je ve chloroplastech
o v plastidech se často vyskytují pyrenoidy = tělíska, v nichž se tvoří škrob


o Třída: ZELENIVKY (CHLOROPHYCEAE)
o Jednobuněční bičíkovci i stélkaté řasy
o Hlavní primární producenti sladkých stojatých a pomalu tekoucích vod (společně se sinicemi)
o Snadná kultivace v laboratoři -> využívány pro výzkum fotosyntézy, genetika
o Nepříznivá období mohou přežívat ve formě hypnospory.
o Žijí volně nebo v koloniích případně cenobiích
- Kolonie – soubor buněk držících pohromadě pomocí slizových obalů. Často zahrnuje i jedince pocházející z více generací. Méně dokonalé.
- Cenobium – složitější pravidelně uspořádané soubory. Všechny buňky patří k jedné generaci. Například u druhu Váleč koulivý. Teorie – kolonie a cenobia jsou předstupněm při vzniku mnohobuněčnosti.
1. Pláštěnka – žijí jednotlivě, někteří zástupci obsahují červené barvivo – krvavé zbarvení sněhu v horách a polárních krajích
2. Váleč koulivý – tvoří cenobia = složitější pravidelně uspořádaný soubor - jedna generace, viditelný okem
3. Zelenivka – žije jednotlivě nebo ve shlucích v mělké vodě, v půdě a v symbióze s živočichy (nezmar zelený), houbami a lišejníky, obsahuje mnoho vitamínů B, C, K
4. Kadeřnatka – přisedlá vláknitá stélka
5. Porost locikový = mořský salát – listovitá stélka, pobřežní oblasti evropských moří – potravina
6. Zrněnka - kokální stélky tvoří jen tenká vlákna, shluky, ale může být i jednotlivá buňka, vytváří povlaky na zemi, kamenech a kůře stromů


• Třída: SPÁJIVKY (CONJUGATOPHYCEAE)
o pouze sladkovodní
o stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná nevětvená vláknitá stélka
o rozmnožování
- spájení = konjugace – dvě vlákna se k sobě přiblíží a protoplasty vegetativních buněk splynou – vnikne tlustostěnná zygospora
- nepohlavně – dělení nebo rozpad stélky
o Šroubatka , Jařmatka , Dvojčátkovité řasy , Vřetenovka , Krásivka , Hvězdulka


• Třída: TRUBICOVKY (BRYOPSIDOPHYCEAE)
o většinou mořské organismy
o stélka – sifonokladální nebo trubicovitá
o Žabí vlas


• Třída: PAROŽNATKY (CHAROPHYCEAE)
o Nejvýše organizované zelené řasy
o Vzpřímená pletivná stélka rozlišená na kauloid, fylomy a rhizoidy (obsahuje CaCO3)
o v čistých, sladkých stojatých vodách
o tvarem připomínají přesličky
o rozmnožování – vegetativně nebo oogamicky …NEPOHLAVNĚ POMOCÍ SPOR SE NEROZMNOŽUJÍ
1. Parožnatka – i v brakických vodách
2. Lesklenka – často v akváriích
• Význam řas
• důležitá součást vodních ekosystémů – plankton, bentos (biocenóza stojatých vod), ale i složkou edafonu
• produkují kyslík – umožňují život vodních aerobních organismů
• samočištění vod – př. Krásnoočka
• složka potravy, krmivo pro zvířata, hnojivo
• získávají se z nich různé látky – karagen (zhušťovadlo), agar, z popeloviny se vyrábí soda a potaš
• křemelina (usazené schránky rozsivek) se používá ve stavebnictví, na výrobu skla izolačních hmot

6. Vodní režim, růstové a vývojové procesy u rostlin

Prvkové složení rostlinného těla

PRŮMĚRNÉ CHEMICKÉ SLOŽENÍ ORGANISMŮ
voda 65% - 50 - 80
sušina organické látky 32%
anorganické látky 3%

• ANORGANICKÉ LÁTKY
o VODA: tvoří většinu hmoty živých soustav (60-95%), je vhodným prostředím pro všechny biochemické reakce a dobrým rozpouštědlem, podílí se na udržení stálého pH a osmotického tlaku, ovlivňuje termoregulaci, transport látek
- její množství může kolísat v závislosti na vnějších podmínkách
- nejméně vody obsahují semena – 5-15%, nejvíce šťavnaté plody
- podílí se i na procesu oplození výtrusných rostlin
o ANORGANICKÉ IONTY: ovlivňují především osmotický tlak, pH, acidobazickou rovnováhu a elektrické a transportní procesy, např.
- K+ (hlavní nitrobuněčný kation),
- Na+ a Cl- hlavní ionty mimobuněčných tekutin živočichů),
- Mg2+, Ca2+ nebo aniony H2PO-, HPO2- (podílejí se na udržování stálého pH v buňkách i mimobuněčných tekutinách)
o NEROZPUSTNÉ SOLI: nacházejí se především v oporných a ochranných strukturách organismů, např. CaCO3 (uhličitan vápenatý) je součástí schránek bezobratlých,např. měkkýšů, Ca(PO4)2 (fosforečnan vápenatý) se vyskytuje v kostrách obratlovců, nebo SiO2.nH2O (hydratovaný oxid křemičitý) tvoří schránky mřížovců

• ORGANICKÉ LÁTKY
o SACHARIDY: organické sloučeniny složené z atomů uhlíku, vodíku, kyslíku; v organismech mají nejrůznější funkce:
- a) stavební materiál těl organismů (celulosa, chitin)
- b) zásobní látka (u živočichů a hub glykogen, u rostlin škrob a inulin)
- c) zdroj energie pro organismy (uvolňuje se jejich oxidací)
podle složení rozeznáváme:
- a) monosacharidy: pouze jedna monosacharidová jednotka, např. glukóza, fruktóza (hroznový cukr)
- b) oligosacharidy: 2-10 monosacharidových jednotek, nejznámější jsou disacharidy: např. sacharóza (řepný cukr), laktosa, maltóza (sladový cukr)
- c) polysacharidy: více jak 10 monosacharidových jednotek, např.: škrob, celulosa, glykogen, chitin
o BÍLKOVINY (proteiny): makromolekulární látky složené z aminokyselin (derivátů karboxylových kyselin obsahující aminoskupinu), které jsou pospojovány peptidovými vazbami do polypeptidického řetězce; důležitý je nejen počet aminoskupin, ale i jejich pořadí v polypeptidickém řetězci; 20 základních aminokyselin přičemž bílkoviny jsou složeny z několikaset aminokyselin
funkce:
- a) stavební - staví tělo buňky, např. kolagen, keratin
- b) katalycká - funkce metabolismu, enzymy
- c) regulační - hormonální funkce, hormony
- d) obranná - imunita, protilátky
- e) transportní - hemoglobin
- f) zásobní - v semenech rostlin se nachází bílkoviny - zásobníky energie
můžeme je dělit:
- a) jednoduché - obsahují ve svých molekulách pouze aminokyseliny
- b) složené - kromě bílkovinné složky obsahují ještě nebílkovinnou část, např. fosfoproteiny (obsahují kyselinu fosforečnou), glykoproteiny (obsahují sacharid) nebo lipoproteiny (obsahují lipidy)
o TUKY (lipidy): estery vyšších mastných kyselin (palmitová, olejová, stearová k.) s estery alkoholu (např. glycerol)
funkce:
- a) zásobárna energie: živočichové v tukové tkáni, rostliny v semenech
- b) stavební: fosfolipidy tvoří cytoplazmatickou membránu
- c) ochranná a tepelná
o NUKLEOVÉ KYSELINY: makromolekulární látky tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů, jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci, rozlišujeme dva základní typy nukleových kyselin
rozlišení:
- DNA=deoxyribonukleová kyselin
- RNA=ribonukleová kyselina


Významné správné minerální výživy u rostlin
• UHLÍK: základní stavební prvek živých organismů
o hlavní zdroje: ze vzduchu CO2 (fotosyntéza), v menším množství v podobě HCO3-

• KYSLÍK: ze vzduchu jako O2, důležitý pro dýchání, k tvorbě organických látek, kyslík přijímán z H2O

• VODÍK: přijímán z H2O, v organických sloučeninách, má svou funkci pro energetiku metabolismu

• DUSÍK: nejsou schopné přijímat za vzduchu jako N2, to mohou jen některé sinice (vláknité s heterocystou) anebo hlízkovité bakterie (v symbióze na kořenech hlízkovitých rostlin)
o rostliny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-
o nedostatek: omezuje růst rostlin (listů), snížený obsah chlorofylu (málo zelené), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen
o nadbytek: oddálení kvetení, hromadění dusičnanů, pomalejší dřevnatění

• FOSFOR: z půdy v podobě iontů: H2PO4-, HPO42-
o význam: účastí se na látkovém a energetickém metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů
o nedostatek: malé, bledě zelené listy, zpomalení růstu

• SÍRA: z půdy jako SO42-, součástí aminokyselin, málo potřebné; např. SO2 je toxický

• DRASLÍK: přijímán v draselných solích, v buněčné stěně vakuol
o funkce: zvyšuje odolnost rostlin vůči mrazu, ovlivňuje otevírání průduchů

• HOŘČÍK: přijímán jako Mg2+, součást chlorofylu, důležitý při buněčných dějích-dýchání, fotosyntéza

• VÁPNÍK: přijímán jako Ca2+, význam pro činnost buněčných membrán a ovlivňuje aktivitu některých enzymů a dělení buněk

• ŽELEZO: přijímáno jako kation, katalyzuje, obsažen v chlorofylu
o nedostatek: žloutnutí listů = chloróza, opad listů, snížení fotosyntézy a dýchání


Význam vody v buňce
• důležité rozpouštědlo, většina reakcí probíhá pouze ve vodě
• přímo se účastní metabolických procesů (dýchání, fotosyntéza)
• aktivita nukleových kyselin a bílkovin se projeví pouze v přítomnosti vody
• vysoká schopnost disociovat molekuly na ionty, dobrý vodič tepla
• vysoké specifické teplo, přes buněčné povrchy nejsnáze prostupují molekuly rozpuštěné ve vodě
• velká funkce při vzniku života: první rostliny ve vodě až po vytvoření O2 přechod na souš
• při pohybech a růstu rostlin, při oplození výtrusných rostlin (kapraďorosty, mechorosty, řasy)
• při rozšiřování plodů rostlin

• PŘÍJEM, VÝDEJ A VEDENÍ VODY V BUŇCE
o příjem H2O:
- nižší a ponořené vyšší rostliny přijímají celým povrchem těla; vyšší rostliny jsou zakořeněné a vodu přijímají kořenovým systémem (kořenovými vlásky)
- je ovlivněn množstvím vody v půdě, teplotou půdy (u rajčat a okurek se zastavuje příjem H2O při 4° C), je zajištěn pomocí difúze a osmózy
o vedení H2O:
- s vodou jsou zároveň vedeny i minerální látky - to je uskutečněno transpiračním proudem (pomocí xylému, cévic a cév)
o postup vody:

- kořenové vlásky (nasávání) → korový parenchym → dřevní parenchym (střední válec = ENDODERMIS) → cévy, cévice (xylém)
- voda vedena transpiračním proudem končícím v listech, voda stoupá rychlostí 1-50 m*h-1 (nejrychleji u lián), při vedení H2O se v rostlině uplatňuje:
- 1) TRANSPIRACE (vypařování): „dýchání přes něco“ (z latiny trans=přes; spirare=dýchat) = odpařování - výdej vody ve skupenství plynném, vypařování hlavně z listů- díky tomu je veden transpirační proud. Dělení:
• a) stomatární = odpařování vody pomocí průduchů (STOMAT) z buněk listového mezofylu jde voda do mezibuněčného -90%, kolísá podle otevírání průduchů
• b) kutikulární = odpařované kutikulou, u mladých rostlin s tenkou kutikulou méně než 10%, vypařování celým povrchem listů
- maximální před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupá, večer klesá, odpovídá otevírání průduchů
- 2) KOHEZE : kohezní síly - podílejí se na udržování vodního sloupce, působí mezi molekulami - 3) KOŘENOVÝ VZTLAK: vytlačování vody do nadzemních částí rostliny, funguje zejména z jara, kdy nejsou listy-např. projev při poranění v této době vytéká míza
o výdej vody:
- transpirace - ve stavu plynném
- gutace - ve stavu kapalném, z latinského gutta=kapička; voda je vydávána hydatody, časně ráno po chladné noci, kde je atmosféra plná vodních par a není možná transpirace, př. kontryhel, rostliny v pralesech, projev kořenového vztlaku, gutační voda obsahuje minerální látky
asi 1% přijaté vody využije rostlina ke svému metabolismu, transpirační koeficient – udává, kolik gramů vody potřebuje rostlina na vytvoření 1g sušiny, intenzita transpirace – rychlost odpařování vody


Příjem (výdej) látek do buňky

• PASIVNÍ PŘÍJEM = Osmotické jevy: buněčná stěna je permeabilní, ale cytoplazmatická membrána je semipermeabilní, tyto membrány kontrolují vstup látek do buňky a výstup látek z buňky
o a) DIFÚZE = fyzikální pochod, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací částic (z koncentrovanějšího roztoku do zředěného roztoku) - podle koncentračního spádu, bez energie - takto pronikají molekuly močoviny, alkoholu, barviva, jedy, léčiva - díky současnému pronikání vody v opačném směru dochází k vyrovnávání koncentrace
o b) OSMÓZA = zvláštní případ difúze, při které pronikají snadno a rychle pouze molekuly vody, osmotický tlak = hydrostatický tlak ve směru opačném než probíhá osmóza - rozeznáváme další případy osmózy: plazmolýza, plazmoptýza
- plazmolýza: buňka se nachází v hypertonickém prostředí = koncentrace látek je větší vně buňky než uvnitř, voda uniká z buňky, protoplast se smršťuje a odděluje od buněčné stěny - př. posolená ředkvička, okurka
- plazmoptýza (deplazmolýza): buňka je v hypotonickém prostředí = uvnitř buňky je vyšší koncentrace než vně - voda jde do buňky, buňka může prasknout, př.: třešně po dešti praskají, pylová zrnka
- buňka v prostředí izotonickém = stejná koncentrace uvnitř i vně (-nic se neděje)
o v důsledku příjmu vody tlačí vakuola na buněčnou stěnu a tím vzniká tlak = turgor - naopak buněčná stěna působí tlakem buněčné stěny na protoplast v opačném směru

• AKTIVNÍ PŘÍJEM: je zapotřebí energie
o ENDOCYTÓZA
- pinocytóza: přenos kapalných částic - do buňky se dostane koloidní roztok bílkovin, vklesnutím do membrány
- fagocytóza: přijímaní celých pevných látek, př. měňavky, některé bílé krvinky
o EXOCYTÓZA
- opak endocytózy, kdy z buňky jsou vylučovány odpadní látky, pinocytární váček splyne s cytoplazmatickou membránou a obsah je vyvržen z buňky


Vodní bilance
• = poměr mezi příjmem a výdejem vody
• optimální bilance – příjem a výdej v rovnováze
• vodní deficit – větší ztráty než příjem, klesá turgor, rostlina vadne (vratně = reverzibilně, nevratně = ireverzibilně)


Růst a vývoj rostlin
• RŮST = nenávratné zvětšování objemu a hmotnosti, spojeno se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů, projev života
• rostliny rostou na rozdíl od živočichů během celého života
• růst rostlin je způsoben vlastním buněčných dělením a vlastním růstem buněk (u jednobuněčných po dosažení určité velikosti se jednobuněčný organismus rozdělí na dva - jedna buňka na dvě dceřinné)

• 3 RŮSTOVÉ FÁZE ROSTLIN

o Zárodečná (EMBRYONÁLNÍ): buňky se neustále dělí, zvětšuje se jejich počet, tyto buňky se nachází v dělivých pletivech - v meristémech - ve vzrostlém vrcholu kořene, stonku a listů a v druhotném dělícím pletivu; nárůst cytoplazmy těchto buněk
o Prodlužovaní (ELONGAČNÍ): buňky se už nedělí, vakuoly nasávají hodně vody, zvětšují svůj objem až nakonec splývají v jednu velkou vakuolu, množství cytoplazmy zůstává nezměněno, cytoplazma i s jádrem zatlačena vakuolou v buněčné stěně
o Rozlišovací (DIFERENCIAČNÍ): buňky se tvarově odlišují a rozrůzňují se (specializují se) k vykonávání určité funkce, vznik buněk krycích a vodivých pletiv, trachomů a orgánů. Růst do objemu

• Růst rostlin probíhá za určitých podmínek (FAKTORŮ):

o VNĚJŠÍ
- Světlo: důležité pro fotosyntézu, při jeho nedostatku nastává ETIOLIZACE = nápadné prodlužování článku stonků, bledě žlutá barva, méně vyvinutá mechanická pletiva, potlačení růstu listů, např. rostliny ve tmě, klíčení brambor; světlomilné - slunečnice, stínomilné - hajní byliny
• Etiolizace je důležitým mechanismem, díky kterému jsou rostliny například zasypány hlínou schopny rychle bez energetických ztrát vyrůst za sluncem. V praxi například v hustých podrostech, využíváno u zeleniny – etiolizovaná zelenina je dobře poživatelná
- Teplota: minimum - růst začíná, maximum - růst se zastavuje, optimum - nejrychlejší růst
- Voda: nezbytná v zárodečné a prodlužovací fázi… + živiny
- Znečištění prostředí: nepříznivě působí na růst

o VNITŘNÍ = FYTOHORMONY
- FYTOHORMONY = rostlinné hormony - jsou syntetizovány v určitých pletivech vyšších rostlin, z místa vzniku se vodivými pletivy dostávají do jiné části rostliny a zde v malých koncentracích ovlivňují růst a vývoj rostlin
- STIMULÁTORY RŮSTU (podporují růst) - auxiny, cytokininy, gibereliny
• Auxiny:
o Podpora prodlužovacího růstu, zakládání adventivních kořenů
o tvoří se ve vrcholech stonků a nejmladších listech, brzdí růst postranních pupenů stonku, tedy odříznutím vrcholu stonku se podnítí růst postranních větví z pupenů-využití při řezu dřevin (chceme-li, aby rostla rostlina do šířky a ne do výšky), ve vysokých koncentracích auxin růst brzdí
• Cytokininy: tvoří se v kořenech, urychlují buněčné dělení, zpomalují stárnutí listů , stimulují klíčení semen
• Gibereliny: vznikají v nejmladších listech a kořenech, urychlují růst orgánů, přerušují období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolávají tvorbu bezsemenných plodů. Podporují využívání zásobních látek pro získání živin pro růst.
- INHIBITORY RŮSTU (zastavují růst) - kyselina abscisová, etylen
• Kyselina abscisová: tvoří se v dospělých listech, semenech, plodech; způsobuje opad listů = abscise a plodů;
o potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu, brání vstupu K+ do svěracích buněk (při uzavření průduchů)
o navozuje Dormanci – stav klidu, odpočinku
• Etylen: uvolňuje se ze zralého ovoce, urychluje zrání plodů (např. banánů)

o Rychlost růstu bývá větší v noci než ve dne


• 4 VÝVOJOVÉ FÁZE (období) – u vyšších rostlin
o Embryonální – vývoj embrya od vzniku zygoty po dozrání semene
o Vegetativní – začíná klíčením semene, vytváří se vegetativní orgány; rozmnožování pouze nepohlavní
o Období dospělosti – vznikají generativní orgány, tvorba gamet a výtrusů; pohlavní rozmnožování
o Období stárnutí – odumírání jednotlivých orgánů i celé rostliny, převládají katabolické děje, rozmnožování neprobíhá

• DORMANCE = období vegetačního klidu – během ontogeneze nastává jednou nebo víckrát, rostlina zastavuje růst, snižuje metabolismus, semena neklíčí
• RŮSTOVÉ KOLERACE – projev celistvosti rostlinného těla – vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla, orgán ve spojení s rostlinou se chová jinak, než když je oddělen (z odděleného listu vyrůstají kořeny); cílem je opětovné dosažení rovnováhy
• POLARITA RŮSTU – na rostlině i jejích orgánech je rozlišen vrcholový = apikální pól – narůstají z něho prýty, a spodní = bazální pól – regenerují z něho kořeny
o důležité při roubování – podnož a roub srostou pouze po přiložení opačnými póly
• REGENERACE = obnova nebo nahrazení ztracených částí
o fyziologická – náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí
o patologická – nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran (odříznutá větev)
• HOJIVOVÉ PLETIVO = KALUS – zaceluje rány
• životní cyklus = doba života – od vzniku zygoty po uhynutí rostliny
Hnojiva
• ORGANICKÁ (statková) – hnůj, močka, kompost, zelené hnojení
• PRŮMYSLOVÁ – dusíkatá – KNO3
fosforečná – superfosfát
draselná – KCl
vápenatá – mletý CaCO3, pálené vápno
kombinovaná – NPK
o dusičnany v půdě – přehnojení – splach do vod, velký obsah v zelenině – rakovinotvorné
o biominerální hnojiva – s přídavkem rohoviny a stopových prvků
o specializovaná hnojiva – pro rajčata, jahody, ...
o zelená hnojiva – hrách (hlízkovité bakterie), hořčice, jetel, vikev (vysoký obsah minerálů)


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

4. Otázky - Stavba a funkce rostlinných orgánů

1) 4 x funkce kořene:
2) Dva typy kořenových soustav
3) Která kořenová soustava má kořeny postranní:
4) Která kořenová soustava má kořeny náhradní (adventivní):
5) Jak se nazývá pokožka kořene:
6) Čím se vyznačuje absorbční zóna, prodlužovací zóna, vzrostný vrchol:
7) Co je kalyptra:
8) K čemu slouží přesýpavý škrob v kalyptře:
9) Jak se nazývá prostřední část kořene s cévními svazky:
10) Kde se zakládají postranní kořeny:
11) Význam endodermis:
12) 4 x metamorfóza kořene:
13) Z čeho je bulva:
14) Části stonku jen nepatrně se prodlužující z nichž vyrůstají listy se nazývají:
15) Jak lze na stavbě stonku rozpoznat dvouděložnou a jednoděložnou rostlinu:
16) Rozliš lodyhu, stvol, stéblo:
17) Co vidíš na řezu kmenem naší dřeviny:
18) Co je felogén a jeho význam:
19) Jiný název pro čočinky:
20) Na jaké rostlině se dají pozorovat čočinky:
21) Co jsou brachyblasty:
22) Co se jí z bramboru:
23) Rozdíl monopodium x sympodium:
24) Význam šlahounů:
25) Tři základní složky listu:
26) Tři základní typy postavení listu na stonku:
27) Co je heterofylie:
28) Rozdíl dlanitá a zpeřená žilnatina:
29) Popiš příčný řez listem:
30) Co je cibule:
31) Co je podpučí:
32) Co jsou listeny a co tvoří u pampelišky:
33) Co jsou generativní orgány:
34) Které rostlinné orgány se podílejí na stavbě květu:
35) Jmenuj výtrusné části květu:
36) Jak se nazývá samčí výtrus:
37) Jak se nazývají obalné části květu:
38) Co je pestík a z čeho se skládá:
39) Rostlina jednodomá a dvoudomá:
40) Co je květenství:
41)
42) Co je kleistogamie:
43) Co je anemogamie a entomogamie a uzpůsobení k tomu:
44) V čem spočívá dvojí oplození u krytosemenných:
45) Kde nalezneme buňky pomocné Synergidy a protistojné Antipody:
46) Co jsou integumenty a co z nich vzniká:
47) Co je radiculla:
48) K čemu slouží perisperm, endosperm a děloha:
49) Mezi jakou skupinu plodů patří: nažka, bobule, oříšek, lusk, peckovice, dvojnažka: