Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Je básník a hlavně novinář.
• Epigramy ( Církvi, králi, vlasti, múzám, světu ) – soubor epigramů
• Tyrolské elegie – žalozpěvy, básnický popis Havlíčkova zatčení, přes země Alp až do Brixenu. Osobní zážitky líčí vtipně a humorně, jsou mu prostředkem, aby mohl humorem a ironií napadnout rakouskou policii.
• Křest sv. Vladimíra - nedokončeno, kritika absolutistického mocnáře a církve, která mu posluhuje. Zpracoval zde historii přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi. Čerpal z Nestorových Letopisů ruských. Svůj odklon od pohanství dali obyvatelé Kyjevské Rusi najevo tím, že utopili v Dněpru slovanského boha Peruna. V díle vystupuje Perun jako živý starý člověk, který je nespokojen se svou službou u cára Vladimíra. Stěžuje si na svou službu, na málo peněz. Je špatně placeným sluhou absolutistického mocnáře. Odmítne cáru Vladimírovi zahřmít na jeho svátek. Za to je vláčen za koněm a utopen. Církev si stěžuje u cára, že lid neposlouchá a přestal se bát a chce nového boha. Je vypsán konkurz na nového boha.
• Král Lávra - předlohou mu byla irská pohádka. Havlíček záměrně zdůrazňuje, že jde o jinou zemi, panovníka, ale některé podrobnosti ukazují autorův záměr kritizovat Rakousko např. karlovarská banda, basista Červíček. Takzvaný dobrotivý panovník měl jednu vadu. Jednou ročně nechal oběsit svého holiče, aby neprozradil, co skrývá pod dlouhými vlasy. Až na syna vdovy, za kterého prosila jeho matka, toho neoběsil. Podmínkou však bylo neprozradit jeho tajemství. Kukulína tížilo však tajemství a našeptal jej vrbě. Kolemjdoucí čeští muzikanti, kteří šli hrát na bál, uřezali z vrby kolíček pro basu pana Červíčka. Basa hrála na bále: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král Lávra je ušatec". Tajemství bylo prozrazeno a na závěr Havlíček konstatuje, že dlouhé oslí uši ke koruně sluší. Tato jediná slabost způsobuje smrt každému, kdo pozná, že na trůnu sedí osel.

Božena Němcová

Božena Němcová
Vlastním jménem Barbora Panklová. Otec sloužil u vévodkyně K. Zaháňské.
Žili v Ratibořicích na panství své vrchnosti, provdala se za úředníka J. Němce.
• Babička - v povídkové formě zachytila život českého venkovského lidu, objevuje se typ tzv. dobrého člověka, idealizace šlechty
- rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku, která tráví poslední léta svého života na Starém bělidle a stará se v rodině své dcery o vnoučata ( Jana, Vilímka, Barunku a Adélku ). Kniha zachycuje jeden rok venkovského života se všemi povinnostmi a radostmi, všedními i svátečními událostmi. Babička je zidealizovanou postavou.
• Divá Bára - venkovská povídka o dívce, která překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka
• V zámku a podzámčí - konfrontace života pánů a lidí v podzámčí
• Národní báchorky a pověsti
• Karla – venkovská povídka, matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu

ČESKÝ REALISMUS

ČESKÝ REALISMUS

50. léta

- Bachův absolutismus – zánik spousty časopisů, novin, umlčení některých spisovatelů
- zemřeli Kollár, Čelakovský, Tyl
- Havlíček byl integrován
- Sabina a Frič odsouzeni do vězení
- vyšla Erbenova Kytice a Babička Boženy Němcové
- za zakladatele českého realismu považujeme Karla Havlíčka Borovského a Boženu Němcovou

Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj
Ze staré šlechtické rodiny.
Začal psát menší prózy, napsal slabikář pro děti.
• Anna Karenina - román o ženě, která je nespokojena v manželství, najde si milence a skončí tragicky. Skočí pod vlak
• Vojna a mír - líčí osudy Ruska 1. třetiny 19. století. Odehrává se na velkém prostoru a vystupuje zde více než 250 postav. Popisuje bitvu u Sokolova, Napoleonovo tažení do Ruska, tažení na Moskvu – bitvu u Borodina
• Dětství, Chlapectví, Jinošství
• Sevastopolské povídky – zážitky z bojů o Sevastopol v Krymské válce
• Vzkříšení – román, líčí mravní obrodu hlavního hrdiny

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Zakladatel moderního psychologického románu.
Jeho romány měly složitou kompozici, objevují se vnitřní monology, hrdinové musí řešit životní rozhodnutí.
Propadl alkoholu a kartám.
Měl duševní deprese, epileptické záchvaty.
• Idiot - hlavní postavou je kníže Myškin, který chce vše řešit mírem, a proto je považován za idiota
• Zločin a trest - hlavní postavou je Raskolnikov, je citlivý, idealista, ale chladnokrevný vrah, který si svůj čin rozumně zdůvodnil. Román podává obraz psychiky člověka, který provede zločin a trestem je svědomí. Raskolnikov provedl loupežnou vraždu lichvářky a její sestry. Stopy zahladil a vraždu si odůvodnil. Seznámí se s prostitutkou Soňou, která mu radí, aby se přiznal. Raskolnikov se nakonec přizná, je odsouzen na Sibiř na nucené práce. Na Sibiři jej doprovází Soňa, která jej svou nesobeckou láskou změní
• Bratři Karamazovi – popisuje problém otcovraždy a hledání viníka mezi třemi syny
• Běsové

Gustave Flaubert

Gustave Flaubert
Mistr zobrazení lidských vztahů a vášní.
Patřil k nejdokonalejším představitelům francouzského realismu.
Napsal mnoho románů, ale do podvědomí se zapsal především dvěma díly:
• Citová výchova – román o ztrátě iluzí ( autobiografické rysy )
• Paní Bovaryová - hlavní hrdinka je Ema, která si vezme venkovského lékaře. Když padne počáteční vzrušení, problém řeší milostným poměrem. Celý román končí tragicky, protože Ema spáchá sebevraždu.

Vydání románu vyvolalo soudní proces, ve kterém by Flaubert označen za člověka narušujícího mravnost.

Émile Zola

Émile Zola
Zakladatel naturalismu.
Francouzský romanopisec, novinář.
Jako Balzac pitval pařížskou společnost.
• Experimentální román - naturalistické dílo, románová teorie, kterou přednesl na vědeckém kongresu
• Rougon-Macquartové - cyklus románů, historie jedné rodiny za druhého císařství
• Tereza Raquinová - hlavní hrdinka se svým milencem zavraždí manžela, výčitky pak vedou k vzájemné nenávisti a sebevraždě
• Nana - osud ženy, která v dětství vyrůstala v rodině s alkoholikem stala se prostitutkou, dostala se do vyšší společnosti, v době morové epidemie se nakazila a umírá
• Germinal - obraz horníků a jejich stávkového boje
• Zabiják – prostředí pařížských krčem, postavy dělníků a řemeslníků
• Lidská bestie
• Doktor Pascal – naznačující v závěru lepší vyhlídky pro příští generaci rodu Rougon – Macquartů

Charles Dickens

Charles Dickens
Jeden z nejznámějších anglických kritických realistů. Srovnáván se Shakespearem. V jeho dílech se objevují autobiografické prvky.
Jeho otec byl odsouzen do vězení pro dlužníky, Charles musel od 12-ti let pracovat.
Poznal ponížení, prostředí vězení, týrání dětí.
• Kronika Pickwickova klubu - vycházel nejprve časopisecky. Obraz soudobé Anglie, objevuje se velmi ostrá kritika soudobých poměrů, obraz chudobince vězení, londýnského předměstí. V díle vystupuje 119 hlavních a 94 vedlejších postav. Hlavním hrdinou je Samuel Pickwick – zakladatel a předseda klubu, je komický typ anglického gentlemana, dobrácký starý mládenec. Román je humoristický.
• David Copperfield - po smrti Davidova otce umírá i jeho matka utrápena druhým manželem. David je poslán na internát a přes těžký osud dostuduje práva.
• Nadějné vyhlídky - vypráví o cestě sirotka Pipa za snem panského života. Dostane jmění, o němž si myslí, že mu ho darovala paní Havishamová, ale není to pravda. Jednoho dne ho navštíví advokát Jaggers a Pip musí odejít od svého opatrovníka kováře Joa, u něhož se učí kovářskému řemeslu.
• Oliver Twist
• Malá Doritka

Honoré De Balzac

Honoré De Balzac
Zakladatel kritického realismu.
Celý život toužil po slávě, snažil se dostat do vyšší společnosti.
• Lidská komedie - románová trilogie, je rozdělena do tří částí:
- Studie mravů
- Studie filozofické
- Studie analytické

• Otec Goriot - příběh bohatého otce, který majetek dával postupně svým dcerám, až mu nezbylo nic. Dcery jej pak odmítaly.
• Ztracené iluze - příběh venkovského básníka Luciena, který poznává stinné stránky slávy
• Lesk a bída kurtizán - popisuje vztahy v nejvyšších vrstvách a podsvětí
• Evženie Grandetová - příběh dívky, jejíž štěstí zničí otec kvůli majetku

Alexander Sergejevič Puškin

Alexander Sergejevič Puškin
Pocházel ze staré šlechtické rodiny.
Odešel do vyhnanství na venkov, vrátil se, ale stál nad ním policejní dozor.
Byl zabit v souboji.

• Evžen Oněgin - román ve verších. Evžen odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc. Po jeho smrti se seznamuje s básníkem Lenským a statkářkou Larinovou a jejími dcerami. Starší dcera Taťána se do něj zamiluje, on ji však odmítá. V souboji zabije Lenského a vydá se na cesty. Po návratu nachází Taťánu vdanou, tentokrát se do ní zamiluje on, ona jej odmítá.

„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
Mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.“

• Piková dáma - o člověku, který se zaprodá nadpřirozeným silám a honbě za štěstím

• Boris Godunov – divadelní hra, panovník X lid

Michail Jurjevič Lermontov, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Michail Jurjevič Lermontov
Byl nucen jít do vyhnanství na Kavkaz.
Byl zabit v souboji.

• Hrdina naší doby – hlavní postavou je šlechtic Pečorin, je „zbytečný člověk“, je společenský vyděděncem z vlastní vůle a marně hledá smysl své existence

• Démon – filozofická povídka s úvahami o dobru a zlu, démon je zavržen bohem a odsouzen k věčné samotě, zatouží po štěstí a lásce k pozemské dívce Tamaře, chce zlomit prokletí, ale prohrává ( jeho polibek je pro dívku smrtelný )


Nikolaj Vasiljevič Gogol
Stojí na přelomu romantismu a realismu.
Nnarodil se a vyrůstal na Ukrajině, která se odráží v celém jeho díle.

• Taras Bulba

• Mrtvé duše – román, v němž chtěl autor postihnout klady a zápory ruského národního charakteru, hlavní hrdina statkář Čičikov, zbohatl skupováním „mrtvých duší“ – nevolníků, aby mu jejich vlastnictví dopomohlo k různým finančním spekulacím

• Revizor - satirická komedie, odehrává se v zapadlém městečku, kde významného úředníka Chlestakova pokládají za revizora, kterého čekají, a proto se představitelé města snaží před ním utajit nepořádek ve městě, a tak ho všemožně uplácejí. Chlestakov své role využívá, ale prozradí se v dopise, který posílá příteli a který přečte pošťák. To už ale přijíždí pravý revizor

Realismus v literatuře.

Realismus v literatuře.

Vznikl v 2. polovině 19. století, z latiny realis = věčný, skutečný.
Je pravdivý, opravdový, skutečný.
Vychází z vědeckého poznání společnosti, podrobuje ji analýze.

Znaky:
- pravdivost – podává skutečný obraz společnosti
- kritika společenských nešvarů
- objektivita – autor do děje nezasahuje, vyskytuje se v roli pozorovatele, vypravěče
- typizace – hrdina je typickým představitelem určité společenské skupiny

Typ hrdiny:
- typický představitel určité společenské skupiny
- během děje se vyvíjí
- nejčastěji žebráci, tuláci, prostitutky anebo finančníci, průmyslníci, aristokracie

Motivy:
- peníze, majetek
- krach
- podsvětí
- salony

Typy realismu:
1) Realismus prostý – je prostým zobrazením společnosti

2) Realismus kritický – je nejen analýzou společnosti, ale zabývá se i kritikou společenských nešvarů
3) Naturalismus – je vyhraněný kritický realismus, člověk je ovlivněn dědičností a prostředím; děj bývá situován do velkoměst; zakladatelem a teoretikem je Emil Zola; Natura = příroda

Viktor Hugo

Viktor Hugo
Básník, dramatik, prozaik.
Po neúspěších v politické životě odchází do dobrovolného vyhnanství na malý ostrůvek blízko normandského pobřeží, kde žil téměř 20 let.

• Chrám Matky Boží v Paříži - děj se odehrává v Paříži, převážně na náměstí Gréve, lidé se na Quasimoda dívají jako na zrůdu, která nepatří mezi lidi, odstrkují ho. Quasimodovi pomůže kněz Klausius Frollo, který jej vychová, také mu pomůže cikánka Esmeralda, u které má jistotu, že se o ni muže opřít

• Bídníci – hlavní postavou je Jean Valjean. Je odsouzen k téměř 20 letům káznice ( práce na galejích ) za krádež chleba pro děti své sestry. Po propuštění a epizodě s knězem, který ho neudal za krádež cenných církevních předmětů mění svůj život. Snaží se být lepším člověkem, např. starosta městečka, vychovává dceru prostitutky. Protipólem je zástupce spravedlnosti, práva inspektor Gavert, fanatik zákonů, který nedokáže pochopit a nevěří, že by se člověk mohl změnit. Jean Valgean a jeho téměř zbytečná snaha o důstojný život je neustále mařena Gavertem, který ho pronásleduje a vidí v něm zloděje.

Stendhal

Stendhal
Vlastním jménem Henre Beyle.
V jeho díle se objevují prvky romantismu i realismu.
Byl vojákem Napoleonovy armády.
Po návratu byl natolik znechucen situací ve Francii, že odešel do Itálie, kde studoval italské renesanční umění.
• Červený a černý - Julien Sorel chce dosáhnout postavení, končí na popravišti
- nejslavnější román. Červená barva představuje armádu Napoleona a černá duchovenstvo. Dva stavy, ve kterých mohl uspět mladý a ctižádostivý Julian Sorel. Napoleónova cesta nepřipadala v úvahu. Je pokrytcem a protože pochází z nemajetné rodiny, velmi touží po životním úspěchu, kariéře. K tomu využívá všech možných prostředků i svého šarmu, půvabu, okouzluje vlivné ženy. Když má dosáhnout úspěchu, všechno se nešťastnou náhodou hroutí. Postřelí bývalou milenku madam de Renal. Přestože může dosáhnout milosti, nedokáže se přetvařovat až do konce života a je popraven.
• Kartouza parmská ( věznice parmská ) – děj se odehrává v Itálii. Hlavní postavou je mladý ctižádostivý šlechtic Fabricio, který touží dosáhnout spol. úspěchu. Obdivuje Napoleona, zúčastní se bitvy u Waterloo, kterou Stendhal podrobně popsal. Fabricio se vrací do Itálie, kde mu v kariéře pomáhá teta vévodkyně Sanseverina. Jeho život končí tragicky, nešťastnou náhodou se dopustí zabití, je uvězněn, odsouzen a popraven.

George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley, Walter Scott

George Gordon Byron
Pocházel ze staré šlechtické rodiny.
Opustil svou rodinu i manželku, rozešel se s společenskou třídou, z níž pocházel.
Toulal se Evropou.
• Childe Haroldova pouť - lyrickoepická veršovaná skladba, má autobiografické prvky – hlavní hrdina se toulá Evropou, hlavní hrdina je okouzlen přírodou, ale roztrpčen společenskými poměry, objevují se pocity beznaděje a smutku – touha po klidu.

Percy Bysshe Shelley
Básník.
• Odpoutaný Prometheus - dramatická mytologicko-filozofická báseň, v boji se utkají Jupiter a Prométheus za účasti mytologických postav na různých místech zeměkoule


Walter Scott
Zakladatel historické povídky a románu.
Zzpočátku psal poezii, pak se věnoval próze.
• Ivanhoe – ze středověkých dějin, o rytíři a jeho statečnosti, boj za spravedlnost z období vlády Rudolfa III, zobrazuje životní zvyky, rytířství, souboje, vlastenecké nadšení + milostná tématika

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl
Český dramatik, herec, redaktor, novinář, kritik a spisovatel.
Celá jeho tvorba je spjata s Národním obrozením.
Nedokončil studium filozofie, odešel do kočovné divadelní společnosti, pak založil vlastní Kajetánské divadlo.

• Rozervanec – předlohou byl K. H. Mácha, přítel, konkurent umění. J. K. Tyl ho zesměšnil. Povídka vyšla až po Máchově smrti.
• Paličova dcera - hra ze současnosti
• Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – děj této hry je ze současnosti, rušná lidová zábava pouťového typu kolem tradiční slavnosti pražských ševců. Hra je známá dodnes písní „Kde domov můj“, kterou zpíval slepý houslista Mareš za doprovodu lesního rohu. Autorem hudby byl František Škroup.
• Kutnohorští havíři – zde se námětově vrací do historie rodného města, což má připomenout tvrdé a tragické potrestání vzpoury kutnohorských havířů jako paraleru k tragickému revolučnímu roku 1848
• Jan Hus – divadelní životopis. Autor chtěl připomenout velikost, aktuálnost Husova odkazu, ale i přímý charakter člověka, který dovede za pravdu položit život.
• Jiříkovo vidění
• Strakonický dudák - dramatická báchorka, Dorotka miluje Švandu, ten odchází do světa, získává slávu a peníze, zapomíná na Dorotku, hra má dobrý konec, láska zvítězí.

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha
Patří již do období českého romantismu, nejvýznamnější představitel.
Přitahovalo jej divadlo.
Hrál jako ochotník ve Slovanském divadlu a Kajetánském divadlu.
Rád cestoval, rád chodil pěšky (cesta do Itálie), přespával ve zříceninách hradu.
Miloval Lori Šonkovou, kterou si chtěl vzít až po narození Ludvíka.
Den svatební se stal jeho dnem pohřebním, zemřel na choleru ve 26 letech.
Pohřben v Litoměřicích, ostatky převezeny na Vyšehrad.
V jeho době bylo jeho dílo nepochopeno, kritizováno.
Máj vydal na vlastní náklady.
• Cikáni – próza, Mácha líčí složité osudy cikánů. Má složitý, romantický děj, minulost je pomstěna až po letech vraždou.

• Máj – skladba o čtyřech zpěvech se dvěma intermezzy, nejvýznamnější dílo českého romantismu
-- lyricko – epická skladba postihuje rozpor mezi životem a smrtí, nesmrtelností a vědomím zániku. Máchův Vilém je typickou romantickou postavou – je vyřazen ze společnosti ( z domu je vyhnán otcem, stane se vůdcem loupežníků ). Mstí se otci za svedení své milé a jako otcovrah je odsouzen k smrti. Noc před smrtí je naplněna Vilémovými ( a zároveň básníkovými ) filozofickými úvahami nad lidským životem a smrtí.

Mácha musel knihu vydat vlastním nákladem.

Božena Němcová

Božena Němcová
Vlastním jménem Barbora Panklová. Otec sloužil u vévodkyně K. Zaháňské.
Žili v Ratibořicích na panství své vrchnosti, provdala se za úředníka J. Němce.
• Babička - v povídkové formě zachytila život českého venkovského lidu, objevuje se typ tzv. dobrého člověka, idealizace šlechty
- rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku, která tráví poslední léta svého života na Starém bělidle a stará se v rodině své dcery o vnoučata ( Jana, Vilímka, Barunku a Adélku ). Kniha zachycuje jeden rok venkovského života se všemi povinnostmi a radostmi, všedními i svátečními událostmi. Babička je zidealizovanou postavou.
• Divá Bára - venkovská povídka o dívce, která překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka
• V zámku a podzámčí - konfrontace života pánů a lidí v podzámčí
• Národní báchorky a pověsti
• Karla – venkovská povídka, matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben
Sběratel lidové slovesnosti.
Pracoval jako sekretář Národního muzea, později jako archivář města Prahy.
Studoval staré památky.

• Písně národní v Čechách
• Prostonárodní české písně a říkadla – napsal k nim i noty
• Kytice - sbírka 13 lyrickoepických balad, výsledek 20-ti leté práce
Motivy: vina a trest, mateřská láska, osud
o Vodník
Matka varuje svou dceru, aby nechodila k jezeru, měla zlý sen. Dcera neposlechla a u jezera ji vodník stáhl do vody. Dcera měla s vodníkem syna, ale stýskalo se jí po matce. Vodník ji k matce pustil, ale měl dvě podmínky. Nesměla nikoho objímat a musela se do klekání vrátit. Matka dceru objala a nepustila ji zpět. Vodník dítě zabil
o Zlatý kolovrat
Macecha zabije nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři. Obě končí smrtí
o Poklad
Matka kvůli bohatství zapomene na vlastní dítě.
Velký pátek, Velikonoční svátek, Ukřižování Ježíše Krista. Podle pověsti se otvírají poklady, ale jen po dobu mše. Žena se provinila proti mateřské lásce, dala přednost bohatství před svým dítětem. Po roce utrpení – pokání, se na Velký pátek vrací tentokrát jen pro dítě.

Realismus

Realismus
Vzniká v druhé půlce 19. století, ( z latinského „realis“ = věcný, skutečný ).
Je umělecký směr a zároveň metoda, která je založená na kritickém poznávání skutečnosti, které vychází z pravdivého zobrazení lidské osobnosti s jejími rozmanitými vztahy k realitě.

Realita = skutečnost

Naturalismus = z latinského „natura“ = příroda, je krajním směrem realismu, vychází z tehdejších nejnovějších sociologických studií, že člověk je omezen a ovlivněn svou biologickou podstatou ( dědičnost ) a prostředím, v němž se vyvíjí nebo v němž žije.

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Je básník a hlavně novinář.

• Epigramy ( Církvi, králi, vlasti, múzám, světu ) – soubor epigramů

• Tyrolské elegie – žalozpěvy, básnický popis Havlíčkova zatčení, přes země Alp až do Brixenu. Osobní zážitky líčí vtipně a humorně, jsou mu prostředkem, aby mohl humorem a ironií napadnout rakouskou policii.

• Křest sv. Vladimíra - nedokončeno, kritika absolutistického mocnáře a církve, která mu posluhuje. Zpracoval zde historii přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi. Čerpal z Nestorových Letopisů ruských. Svůj odklon od pohanství dali obyvatelé Kyjevské Rusi najevo tím, že utopili v Dněpru slovanského boha Peruna. V díle vystupuje Perun jako živý starý člověk, který je nespokojen se svou službou u cára Vladimíra. Stěžuje si na svou službu, na málo peněz. Je špatně placeným sluhou absolutistického mocnáře. Odmítne cáru Vladimírovi zahřmít na jeho svátek. Za to je vláčen za koněm a utopen. Církev si stěžuje u cára, že lid neposlouchá a přestal se bát a chce nového boha. Je vypsán konkurz na nového boha.

• Král Lávra - předlohou mu byla irská pohádka. Havlíček záměrně zdůrazňuje, že jde o jinou zemi, panovníka, ale některé podrobnosti ukazují autorův záměr kritizovat Rakousko např. karlovarská banda, basista Červíček. Takzvaný dobrotivý panovník měl jednu vadu. Jednou ročně nechal oběsit svého holiče, aby neprozradil, co skrývá pod dlouhými vlasy. Až na syna vdovy, za kterého prosila jeho matka, toho neoběsil. Podmínkou však bylo neprozradit jeho tajemství. Kukulína tížilo však tajemství a našeptal jej vrbě. Kolemjdoucí čeští muzikanti, kteří šli hrát na bál, uřezali z vrby kolíček pro basu pana Červíčka. Basa hrála na bále: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král Lávra je ušatec". Tajemství bylo prozrazeno a na závěr Havlíček konstatuje, že dlouhé oslí uši ke koruně sluší. Tato jediná slabost způsobuje smrt každému, kdo pozná, že na trůnu sedí osel.

Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin
Pocházel ze staré šlechtické rodiny.
Odešel do vyhnanství na venkov, vrátil se, ale stál nad ním policejní dozor.
Byl zabit v souboji.

• Evžen Oněgin - román ve verších ( autostylizace – Evžen Oněgin ).
Evžen odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc. Po jeho smrti se seznamuje s básníkem Lenským a statkářkou Larinovou a jejími dcerami. Starší dcera Taťána se do něj zamiluje, on ji však odmítá. V souboji zabije Lenského a vydá se na cesty. Po návratu nachází Taťánu vdanou, tentokrát se do ní zamiluje on, ona jej odmítá.

„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.“..............

• Piková dáma – povídka o člověku, který se zaprodá nadpřirozeným silám a honbě za štěstím.

• Boris Godunov

• Bělkinovy povídky, Vánice - povídky

• Poltava, Měděný jezdec – veršované eposy

• Kapitánská dcerka – historická próza, dobrodružný příběh na pozadí dobových poměrů( Pugačovovo povstání )

• Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni – drobnější lyricko-epické skladby, inspirované jižní divokou přírodou

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha
Básník, prozaik, divadelní ochotník, je zakladatel a představitel národního obrození.
• Obrazy ze života mého – povídky s autobiografickými prvky ( např. „Márinka“ – lyrizovaná próza s promyšlenou kompoziční stavbou naznačující hudebně dramatickou skladbu; vyobrazení pražské chudiny )
• Pouť krkonošská – básnická próza, obraz přírody
• Cikáni – román popisující život na pokraji společnosti, rozpor snu a skutečnosti; realistická kresba postav, romantické tragické zápletky
• Máj – skladba o čtyřech zpěvech se dvěma intermezzy, nejvýznamnější dílo českého romantismu
-- lyricko – epická skladba postihuje rozpor mezi životem a smrtí, nesmrtelností a vědomím zániku. Máchův Vilém je typickou romantickou postavou – je vyřazen ze společnosti ( z domu je vyhnán otcem, stane se vůdcem loupežníků ). Mstí se otci za svedení své milé a jako otcovrah je odsouzen k smrti. Noc před smrtí je naplněna Vilémovými ( a zároveň básníkovými ) filozofickými úvahami nad lidským životem a smrtí.

Mácha musel knihu vydat vlastním nákladem.

Victor Hugo

Victor Hugo
• Cromwel – drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii
• Legenda věků – trojdílný básnický cyklus, vznikl ve vyhnanství; básník v něm zobrazil vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanismem
• Ubožáci ( Bídníci ) – rozsáhlá románová skladba líčí životní osudy uprchlého trestance Jeana Valjeana; v základní myšlence jde o zápas s nespravedlností společenských zákonů v době francouzské restaurace a červencové monarchie
• Dělníci moře – román, vznikl za pobytu na ostrovech v Lamanšském průlivu
• Muž, který se směje – historický příběh líčí tragický osud zohyzděného člověka
• Devadesát tři – historický román odráží kruté politické poměry na francouzském venkově v době revoluce
• Chrám Matky boží v Paříži – fyzicky ošklivý, ale duševně ušlechtilý zvoník chrámu, Quasimodo, tajně miluje cikánku Esmeraldu, jejíž krása a upřímnost kontrastují s prostředím bídy chudých a lakotu a pokrytectvím vyšších vrstev. Když na sebe Esmeralda vezme zločin, který nespáchala, a je za něj odsouzena k smrti, zachrání jí kněz chrámu, Frollo, který ji také miluje. Ona jej ale odmítá a kněz ji vydává bez milosti smrti. Quasimodo svrhne Frolla z chrámové věže a sám umírá objímaje již mrtvou Esmeraldu.

Božena Němcová

Božena Němcová
Vlastním jménem Barbora Panklová. Otec sloužil u vévodkyně K. Zaháňské.
Žili v Ratibořicích na panství své vrchnosti, provdala se za úředníka J. Němce.
• Babička - v povídkové formě zachytila život českého venkovského lidu, objevuje se typ tzv. dobrého člověka, idealizace šlechty
- rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku, která tráví poslední léta svého života na Starém bělidle a stará se v rodině své dcery o vnoučata ( Jana, Vilímka, Barunku a Adélku ). Kniha zachycuje jeden rok venkovského života se všemi povinnostmi a radostmi, všedními i svátečními událostmi. Babička je zidealizovanou postavou.
• Divá Bára - venkovská povídka o dívce, která překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka
• V zámku a podzámčí - konfrontace života pánů a lidí v podzámčí
• Národní báchorky a pověsti
• Karla – venkovská povídka, matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu

Ústní lidová společnost – zdroj inspirace naší literatury.

Ústní lidová společnost – zdroj inspirace naší literatury.

Klasický romantismus

Anglie

George Gordon Byron ( Bajrn )
Píše lyrickoepické povídky.
• Childe Haroldova pouť – využívá autostylizace ( autor = hrdina )
-- moderní epos, obsahuje autobiografické
prvky; Harold je moderní intelektuál, melancholik, zklamaný a přesycený životem, který se nedokáže smířit se svým tragickým osudem, truchlí nad „ztraceným“ životem, ale přitom vzdorně pozvedá svůj hlas na obranu všech porobených národů a proti bezpráví
• Džaur, Korzár, Lara – romantické básnické povídky, jejichž náměty čerpal z cest po Orientu

Walter Scott
Miluje historii. Píše romány a povídky.
• Waverley – román čerpající děj ze skotského povstání r. 1745, vydán anonymně, protože slavil u čtenářů i kritiky velký úspěch
• Ivanhoe – O rytíři a jeho statečnosti, boj za spravedlnost z období vlády Rudolfa III
• Pirát, Talisman
• Quentin Durward – román, je považován za Scottovo vrcholné dílo, odehrává se ve Francii a Burgundsku

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben
Historik, právník, archivář, básník, překladatel.
• Prostonárodní české písně a říkadla – 2200 českých národních písní s komentářem
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – některé pohádky zlidověly ( např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska )
• Kytice z pověstí národních – obsahuje 13 básní, převážně balad
-- balady zachycují boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami, konflikt končí tragicky. Pojednávají o základních vztazích mezi lidmi, mateřské lásce a zejména o problému viny a trestu při porušení morálních pravidel
o Vodník
Matka varuje svou dceru, aby nechodila k jezeru, měla zlý sen. Dcera neposlechla a u jezera ji vodník stáhl do vody. Dcera měla s vodníkem syna, ale stýskalo se jí po matce. Vodník ji k matce pustil, ale měl dvě podmínky. Nesměla nikoho objímat a musela se do klekání vrátit. Matka dceru objala a nepustila ji zpět. Vodník dítě zabil.
o Zlatý kolovrat
Macecha zabije nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři. Obě končí smrtí.
o Poklad
Matka kvůli bohatství zapomene na vlastní dítě

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl

Je majitelem kočovné divadelní společnosti, volil historické náměty her.
• Dekret kutnohorský
• Poslední Čech
• Pražský flamendr, Paličova dcera – dramatické obrazy ze současnosti
• Jiříkovo vidění, Lesní panna, Tvrdohlavá žena – pohádkové hry
• Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři – historické hry se sociálním zaměřením
• Strakonický dudák – dramatická báchorka, příběh dudáka Švandy, který je ztělesněním talentovaného, citlivého člověka, podléhajícího touze po bohatství a slávě v cizině
• Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – hra ze současnosti, navazuje na vídeňskou frašku

Ve hře Fidlovačka poprvé zazněla píseň ( zhudebněná Františkem Škroupem ) „Kde domov můj“, která se později stala národní hymnou.
Fáze od romantismu k realismu

Romantismus = ( z francouzského „romantique“ = neskutečný jako v románu = je myšlenkové hnutí = citový, později tajemný, fantastický

člověk romantik = je ustavičně v konfliktu se světem

romantická postava = vyjímečný člověk
= nešťastná láska
= záliba v krajnostech

realismus = ( z latinského „realis“ – věcný, skutečný )
= je umělecký směr

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Je básník a hlavně novinář.
• Epigramy ( Církvi, králi, vlasti, múzám, světu ) – soubor epigramů
• Tyrolské elegie – žalozpěvy, básnický popis Havlíčkova zatčení, přes země Alp až do Brixenu. Osobní zážitky líčí vtipně a humorně, jsou mu prostředkem, aby mohl humorem a ironií napadnout rakouskou policii.
• Křest sv. Vladimíra - nedokončeno, kritika absolutistického mocnáře a církve, která mu posluhuje. Zpracoval zde historii přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi. Čerpal z Nestorových Letopisů ruských. Svůj odklon od pohanství dali obyvatelé Kyjevské Rusi najevo tím, že utopili v Dněpru slovanského boha Peruna. V díle vystupuje Perun jako živý starý člověk, který je nespokojen se svou službou u cára Vladimíra. Stěžuje si na svou službu, na málo peněz. Je špatně placeným sluhou absolutistického mocnáře. Odmítne cáru Vladimírovi zahřmít na jeho svátek. Za to je vláčen za koněm a utopen. Církev si stěžuje u cára, že lid neposlouchá a přestal se bát a chce nového boha. Je vypsán konkurz na nového boha.
• Král Lávra - předlohou mu byla irská pohádka. Havlíček záměrně zdůrazňuje, že jde o jinou zemi, panovníka, ale některé podrobnosti ukazují autorův záměr kritizovat Rakousko např. karlovarská banda, basista Červíček. Takzvaný dobrotivý panovník měl jednu vadu. Jednou ročně nechal oběsit svého holiče, aby neprozradil, co skrývá pod dlouhými vlasy. Až na syna vdovy, za kterého prosila jeho matka, toho neoběsil. Podmínkou však bylo neprozradit jeho tajemství. Kukulína tížilo však tajemství a našeptal jej vrbě. Kolemjdoucí čeští muzikanti, kteří šli hrát na bál, uřezali z vrby kolíček pro basu pana Červíčka. Basa hrála na bále: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král Lávra je ušatec". Tajemství bylo prozrazeno a na závěr Havlíček konstatuje, že dlouhé oslí uši ke koruně sluší. Tato jediná slabost způsobuje smrt každému, kdo pozná, že na trůnu sedí osel.

Jan Kollár

Jan Kollár
Básník, psal česky.
• Básně Jana Kollára – sbírka sonetů věnovaných Míně, ód, elegií a epigramů.
• Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách – sebraná slovenská ústní lidová slovesnost
• Slávy dcera – rozšířené a přestavěné vydání Básní, cyklus sonetů s vlasteneckou tématikou, Mína se stává alegorií Slovanstva, časomírou napsaný Předzpěv
-- Mína, dcera bohyně Slávy, kterou stvořil pro Slovany
Mílek, bůh Lásky, putuje s Mílkem po pravlasti Slovanů.
skladba byla rozdělena do tří částí: Sála, Labe a Dunaj,
které uváděl patetický Předzpěv. Kollár cyklus často
doplňoval, z původních 150 se stalo v poslední verzi 645
sonetů rozšířených o zpěvy Rén ( = Rýn ) a Vltava a o
části věnované přátelům a nepřátelům Slovanstva
( Lethe a Acheron ). Hlavní myšlenkou díla je víra ve
slovanskou budoucnost.

František Ladislav Čelakovský

František Ladislav Čelakovský
Básník, sběratel lidové poezie, redaktor a překladatel.
Ohlasová poezie = napodobuje a oživuje poezii lidovou, využívá jejích charakteristických prvků. Čelakovský chtěl vytvořit ohlasovou poezii všech slovanských národů.
• Smíšené básně – prvotina obsahující básně přízvučné i časoměrné, původní i přeložené balady a epigramy
• Slovanské národní písně – tři svazky českých, slovenských i přeložených básní
• Mudrosloví národu slovanského ve příslovích – sebraná slovanská přísloví a pořekadla
• Ohlas písní ruských – zdařilá nápodoba tradičních ruských bylin ( písní o tom, co bylo ) reagující na současné dění ( např. básně Ilja Volžanin, Bohatýr Muromec, Rusové na Dunaji, Veliký trh ptačí )
• Ohlas písní českých – převažují skladby lyrické, milostné, žertovné a satirické, jejichž hravost a bezprostřednost přispěla k jejich zpopularizování ( nejznámější je balada Toman a lesní panna, báseň na pomezí lyriky a epiky Český sedlák, historická báseň Prokop Holý ).

Fáze vyvrcholení obrozeneckých snah

Fáze vyvrcholení obrozeneckých snah

Karel Hynek Mácha
Básník, prozaik, divadelní ochotník, je zakladatel a představitel národního obrození.
• Obrazy ze života mého – povídky s autobiografickými prvky ( např. „Márinka“ – lyrizovaná próza s promyšlenou kompoziční stavbou naznačující hudebně dramatickou skladbu; vyobrazení pražské chudiny )
• Pouť krkonošská – básnická próza, obraz přírody
• Cikáni – román popisující život na pokraji společnosti, rozpor snu a skutečnosti; realistická kresba postav, romantické tragické zápletky
• Máj – skladba o čtyřech zpěvech se dvěma intermezzy, nejvýznamnější dílo českého romantismu
-- lyricko – epická skladba postihuje rozpor mezi životem a smrtí, nesmrtelností a vědomím zániku. Máchův Vilém je typickou romantickou postavou – je vyřazen ze společnosti ( z domu je vyhnán otcem, stane se vůdcem loupežníků ). Mstí se otci za svedení své milé a jako otcovrah je odsouzen k smrti. Noc před smrtí je naplněna Vilémovými ( a zároveň básníkovými ) filozofickými úvahami nad lidským životem a smrtí. Mácha musel knihu vydat vlastním nákladem.

Josef Dobrovský

Josef Dobrovský
Jazykovědec, literární vědec, miloval jazyk, napsal německo – český slovník, měl přezdívku „modrý Abe“.
• Zevrubná mluvnice českého jazyka – první vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible, kodifikace spisovné jazykové normy, k aktivní budoucnosti češtiny je však pesimistický
• Německo – český slovník – dvoudílný
• Dějiny české řeči a literatury – za vrcholné období považuje období veleslavínské
• Základy starého nářečí slovanského jazyka – první vědecká mluvnice staroslověnštiny, kterou však mylně považoval za jazyk praslovanský
• Česká prozódie – stanovení pravidel českého verše

Fáze ofenzivní

Cílem je dokázat, že česky lze psát hodnotná vědecká i literární díla.

Josef Jungmann

Josef Jungmann
Napsal několikadílný česko – německý slovník.píše jazykovědná díla českým jazykem. Jungmann měl v úmyslu napsat svoji autobiografii, dospěl však k závěru, že vylíčit pravdivě svůj život je nesmírně těžký úkol. Podklady pro zamýšlené dílo na jednotlivých lístcích jsou uvedeny pod názvem „Zápisky“.

• Slovník česko – německý – pětidílný, bohatě dokumentuje dosavadní vývoj české slovní zásoby i její soudobý tvar
-- obsahuje 120 000 hesel a autor na něm pracoval s kolektivem svých žáků a přátel téměř 40 let. Při hledání českých akvivalentů čerpal z literatury nové i starší, z lidového jazyka i nářečí, přebíral slova z jiných jazyků ( např. z ruštiny, polštiny ), vymýšlel novotvary. Slova opatřoval také vysvětlením jejich významu.
• Slovesnost – unikátní dílo spojující učebnici teorie literatury pro gymnázia a čítanku
• Historie literatury české – dějiny české literatury, podal co nejúplnější bibliografický soupis dosud vyšlých českých tisků a archivních rukopisů

Pavel Josef Šafařík, František Palacký

Pavel Josef Šafařík
Zakladatel slovanské archeologie, literární historik, teoretik a básník.
• Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů zpracované na základě důkazů slovanského osídlení v Evropě
• Dějiny slovanského jazyka a literatury podle všech nářečí
• Tatranská múza s lýrou slovanskou – básnická sbírka
• Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – vyslovení požadavku umělecky náročné tvorby – doporučení časomíry; napsal společně s Palackým

František Palacký
Politik, historik.
• Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – v pěti dílech obsáhl historii českých zemí od pravěku po nástup Habsburků na český trůn; smysl českých dějin viděl v neustálém střetávání českého prvku s německým; dílo psal německy a překládal do češtiny, po roce 1848 postupoval opačně

Populární literární žánry klasicismu

Populární literární žánry klasicismu

Moliére
Je to francouzský dramatik, je tvůrce satirických komedií.
• Tartuffe – hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, svou titulní postavou mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí
• Misantrop – kritiku obrací proti vypočítavosti šlechty
• Lakomec – šedesátiletý lichvář Harpagon ( latinsky harpago = kořistník ) omezuje své děti, okrádá služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky. Harpagon je chtivý, lakomý, bezcitný; pro peníze obětuje vše, své děti, rodinu; ztráta peněz pro něj znamená šílenství, konec smyslu života. Moliére chce dokázat, jak peníze deformují přirozené lidské vztahy.
• Měšťák šlechticem
• Zdravý nemocný
• Scapinova šibalství

Preromantismus v Evropě

Preromantismus v Evropě

Preromantismus = sentimentalismus je umělecký směr, který odmítal nespravedlivost feudalismu, chladné rozumářství. Zdůrazňoval citové hodnoty prostého člověka. Nejdůležitějšími znaky jsou smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost.

Jean Jaques Rousseau
• Rozprava o vědách a umění – o zhoubném vlivu vědeckého pokroku na mravy
• Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi

• Julie neboli Nová Heloisa – tragický příběh o lásce chudého učitele a dívky ze vznešené rodiny, napsaný dopisovou formou
• O společenské smlouvě – pojednání, autor se projevil jako stoupenec demokratické vlády a bojovník za svobodu a rovnost lidí, lid je jediným nositelem moci ve státě
• Emil čili O výchově – pedagogický román, předkládá své představy o přirozeném a citově bohatém životě, požaduje návrat k přírodě

Poslední léta Rousseauova života vylíčil německý spisovatel Lion Feuchtwagner v románu „Bláznova moudrost“.

Johann Wolfgang Goethe

Johann Wolfgang Goethe
• Utrpení mladého Werthera – román psaný formou dopisů a deníkových záznamů, k jeho vzniku přispěla nešťastná láska k Charlottě Buffové
• Trilogie vášně, Elegie z Mariánských lázní – básnické sbírky, které odrážejí bezprostřední zklamání z milostného zážitku s mladičkou Ulrikou von Levetzowou
• Elegie římské – lyrika s antickou tematikou
• Viléma Meistera léta učednická – román o kupeckém synovi poznávajícím skutečný život při cestování s hereckou společností
• Faust – veršovaná tragédie, největší Goetheovo dílo vzniklé na základě lidové pověsti, vyjádřil se k otázkám lidské existence; zapracoval do něj množství vědeckých, filozofických, politických a etických názorů své doby; hlavní postava je symbolem lidské aktivity, která nachází vznešené poslání v tvořivé práci prospívající společnosti
-- učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, a tím propadl věčnému zatracení.Ďábel Mefistofeles láká Fausta do malé společnosti, odvádí ho od touhy po vědění. Do cesty mu staví měšťanskou dceru Markétu. Faust se do ní zamiluje. Podíl viny na smrti dítěte – plodu jejich lásky – uvrhne Markétu do žaláře, kde čeká na popravu. Ve druhé části se Faust ocitá na císařském dvoře. Pomůže vládci z nesnází a zamiluje se do Heleny, s níž má syna. Obě milované osoby umírají, a tak si Faust vyžádá od císaře území u moře, které zúrodní a na němž budou žít svobodní lidé. V uskutečnění svého snu vidí smysl svého života. Ušlechtilý záměr pomáhat lidem ho zachraňuje před zatracením.

.Národní obrození.

.Národní obrození.

70. léta 18. století a konec ve 40. letech 19. století ( 1848 ).
Národní obrození je dlouhodobý proces obnovy českého národa, jeho jazyka a kulturních tradic.

Národní obrození má dvě linie:
• Politická
• Jazyková a literární

Politická – nedosáhla svých cílů
-- cílem politické linie bylo úplné odtržení od Rakouska nebo alespoň
samospráva v rámci Rakouska

jazyková a literární –
• Fáze obranná – od 70. let18. století do začátku 19. století
• Fáze ofenzivní – počátek 19. století do 20. let 19.století
• Fáze vyvrcholení obrozeneckých snah

Fáze obranná
Úkolem první fáze je dokázat, že čeština je stejně hodnotná jako němčina a jiné jazyky ( slovníkářstvím, jazykověda = je soubor věd, které se potkají v gramatice toho oboru )

Literatura neoficiální

Literatura neoficiální
• Pololidová – tzv. interludia ( mezihry ), jde o úplně obyčejné frašky
-- krátká, veselá, satirická hra, zesměšňující – hraje se na
jevišti
-- kramářské písně – zpívá se a zároveň se u toho ukazují
obrázky
-- písmácké paměti
• Lidová – autor je zde neznámý
-- uchovávaly se ústně z generace na generaci
-- pohádky – fantazie, nadpřirozené bytosti. Lidový člověk do nich
vkládá svou touhu po spravedlnosti, ideálním světě,
zlo je vždy potrestáno, vítězí dobro. Lidovou postavou
je postava hloupého Honzy – průměrného
venkovského, pohledného, líného, který si svou
laskavostí, dobrosrdečností a bystrostí dobude ve
světě štěstí.
-- zbojnické pověsti - Jánošík
-- lidová píseň

Italská literatura

Italská literatura

Torquato Tasso
• Osvobozený Jeruzalém – hrdinský epos věnující se tématu křížové výpravy
-- líčí osvobození Jeruzaléma z rukou saracénů, kteří jsou spolčeni s pekelnými mocnostmi, jejichž nástrojem je i krásná kouzelnice Armida, jejímu kouzlu podléhají křesťanští rytíři, mezi nimi i Rinaldo, ale zachrání sebe i Armidu a obrátí ji na křesťanskou víru.
• Dobytí Jeruzaléma – už nemá původní uměleckou hodnotu

Anglická literatura

John Milton
• Ztracený ráj – duchovní epos, psán jako oslava revoluce, působivý je v něm nářek nad vlastní slepotou, děj probíhá ve dvou plánech – lidském a kosmickém, osou prvého je příběh pádu Adama a Evy ( požití zapovězeného ovoce Stromu poznání ), druhý zachycuje hlavní příčinu prvotního hříchu ( Satanovu vzpouru proti Bohu ), zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům osudu a boží vůle

Osvícenství a klasicismus.

Osvícenství a klasicismus.

Osvícenství je myšlenkový směr 17. a 18. století, který klade hlavně důraz na rozum a rozvoj poznání. Vzniká ve Francii.s osvícenstvím vznikají různé reformy, které zmírňují absolutismus.

Klasicismus ( z latiny classicus – vzorný, vynikající ) je umělecký směr, který vznikl ve Francii v 17. stol. projevoval se v architektuře, sochařství, malířství, hudbě a literatuře. Klade důraz zejména na dokonalost formy. Chtěl zobrazit „člověka vůbec“ – různé lidské charaktery nadčasově pojaté ( hrdina, padouch, lakomec apod. ). Je to nový návrat k antice, ale z té antiky si berou jednotný řád.
Klasicistní drama ( divadelní hry ) se dělí na žánry vyšší ( něco vznešeného, oslavného ) a nižší ( sranda ).

Daniel Defoe, Jonathan Swift

Daniel Defoe
• Robinson Crusoe – dobrodružný román vycházející z pamětí ztroskotaného námořníka
-- román líčí 28 let Robinsonova života na opuštěném
ostrově. Robinson je jediný zachráněný člen posádky
lodi plující do Afriky. Defoe až realisticky popisuje
ztroskotání, záchranu věcí z vraku lodi, budování nové
existence, chov zvířat, pěstování obilí, stavbu člunu,
setkání s Pátkem, záchranu anglickou lodí a návrat do
vlasti. Robinson Crusoe toužil po dobrodružství a
projevil svou houževnatost, vytrvalost, trpělivost.

Jonathan Swift
• Gulliverovy cesty – filozofický román ( imaginární cestopis ) s ostrým
satirickým zabarvením; autor v knize kritizuje
soudobé poměry v Anglii, nedostatky evropské
civilizace a racionalismus
-- čtyřdílný alegoricko – satirický utopický román.
první díl popisuje cestu do Liliputu, druhý díl
cestu do Brobdingnagu ( země obrů ), třetí díl
cestu do Laputy, Balnibarbi, Luggnaggu,
Glubbdubdribu a do Japonska ( na létající
ostrov, ostrov kouzelníků ) a čtvrtý díl cestu do
země moudrých koní Hvajninimů.

J. A. Komenský

Díla k rozvoji českého jazyka
• Kancionál – sbírka české duchovní lyriky
• Linguae bohemicae thesaurus ( Poklad jazyka českého ) – plánovaný slovník soudobých vědních oborů, který ovšem skončil v plamenech při požáru v Lešně
• O poezii české – kde propaguje časomíru

Jeho dílo je celosvětovým přínosem pro vzdělání a školství - systém vzdělávání od nejútlejšího věku až po dospělost. Dodnes nejsou důsledně uplatněny
všechny jeho zásady a metody vzdělávání.

Baroko u nás – doba temna

Po Bílé hoře roku 1620 nucený exil všech nekatolíků, především inteligence.
Jezuité ovládají veškerou kulturu i školství. Úpadek českého jazyka.

Literatura oficiální

Je ta, která byla schválena Jezuity.

Bohuslav Balbín, Bedřich Bridel, Václav Jan Rosa

Bohuslav Balbín
• Rozmanitosti z historie Království českého – encyklopedické dílo shromažďuje rozsáhlý vlastivědný materiál dějepisné, etnografické a zeměpisné povahy
• Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – vyjadřuje moderní myšlenku práva národa na vlastní jazyk, obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný ve všech oblastech písemnictví

Bedřich Bridel
• Co Bůh? Člověk? – rozsáhlá básnická skladba, veršovaná meditace

Václav Jan Rosa
• Discursus Lypirona aneb Mluvnice jazyka českého – nejrozsáhlejší milostná báseň českého národa
• Čechořečnost – latinsky psaná jazyková příručka, podal v ní pravidla časoměrného básnictví

J. A. Komenský

Pedagogická díla
• Didaktika česká - později rozšířena na latinskou verzi Didaktika magna - Velká didaktika - metody a návody pro učitele, jak vyučovat.

Hlavní myšlenky:
- právo na vzdělání má mít každý - dívky i chlapci.
- vzdělání a výchova má pomáhat a povznášet k plnému životu.
- výuka má směřovat k praktickému využití vědomostí

• Malá didaktika - zásady:
- postupovat od známého pojmu k neznámému
- od konkrétního pojmu k abstraktnímu
- nepodceňovat názornost - pomůcky, obrázky
- důsledně využívat mateřského jazyka ve vyučování
- vzdělání pro každého bez rozdílu stavu
- středem zájmu je žák a jeho všestranný rozvoj - důraz na tělesnou a pracovní výchovu
- nenutit žáky, aby se učili nazpaměť bez logického myšlení
Rozděluje školy na 4 stupně po 6 letech. Dítě se má vzdělávat odmalička, od mateřské školy:

do 6 let - mateřská škola
do 12 let - škola povinná (národní)
do 18 let - škola měšťanská (gymnázia)
do 24 let - univerzity, akademie pro nejnadanější.
Odsuzuje fyzické tresty, ale nevylučuje je.
• Informatorium školy mateřské – první dílo soustředěné na výchovu dětí v předškolním věku v rodině, jako jeden z prvních pedagogů upozornil na význam předškolní výchovy ( zejména estetické )
• Brána jazyků otevřená - první moderní učebnice latiny, kde pojmům odpovídají slova a věty = „kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“
• Orbis pictus ( Svět v obrazech ) – původně učebnice latiny, později první ilustrovaná učebnice cizích jazyků vůbec
• Schola ludus ( Škola hrou ) – metoda názorného vyučování

Jan Amos Komenský (1592 - 1670)

Jan Amos Komenský (1592 - 1670) - emigrantská, exilová literatura
Nejvýznamnější osobnost českého národa 17. století. I ve světě je znám jako „Učitel národů“. Narodil se patrně v Nivnici u Uherského Brodu v měšťanské rodině, brzy osiřel. Vzdělání získal na bratrských školách v Přerově. Studia si rozšířil například na univerzitách v Heilbronnu a Heidelbergu. Po návratu učil na bratrských školách v Přerově a Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se ukrývá na různých místech v českých zemích, např. na moravském panství Žerotínů. Umírá mu žena i děti na mor a po obnovení Zřízení zemského na Moravě, v roce 1928 odchází do polského Lešna, kde je zvolen písařem, ředitelem gymnázia, arcibiskupem Jednoty bratrské. Jednota bratrská působila v cizině na různých místech, ale v Polsku byla nejsilnější. Pobyt v Lešně přerušil až ve 40. letech a odchází do Anglie, Švédska a Maďarska. Od roku 1656 žije v Amsterdamu, kde také umírá. Je pohřben v Naardenu. Dlouho věřil, že se vrátí do Čech, ale po Vestfálském míru (1648), kdy byla Evropa rozdělena po 301eté válce, skončily jeho naděje. Ve svém díle ( asi 250 titulů ) dosáhl mnoho oborů: pedagogiku, filozofii, teologii, český jazyk a literaturu.

Jeho nadčasové myšlenky tvoří základ dnešní pedagogiky.

J. A. Komenský

J. A. Komenský píše tyto okruhy díla:
• Filozoficko - náboženská
• Pansofická = díla vševědná ( snaha vytvořit encyklopedii )
• pedagogická
• díla k rozvoji českého jazyka

Filozoficko – náboženská díla
• Listové do nebe - 5 fiktivních dopisů, ve kterých si chudí lidé stěžují Kristu na své neutěšené poměry. Komenský žádá, aby bohatí i chudí více věřili v Boha, pomoc vidí v náboženství a víře.
• Labyrint světa a ráj srdce - nejvýznamnější spis. Je to alegorie. Město, kterým putuje poutník Komenský představuje středověký svět. Poutník Komenský si jde prohlédnout svět, aby si zvolil vhodné povolání. Na cestě ho doprovází Všezvěd Všudybud, který mu radí, aby byl spokojen se vším, co vidí a aby nic nekritizoval. Druhým průvodcem je Mámení Mámil, který mu nasadí růžové brýle, aby viděl svět „růžově“. Ale poutník si je nasadil nakřivo a tak viděl skutečnost, tedy realisticky. Vidí podvody, přetvářku, faleš, zlobu, zlodějství. V druhé části díla hledá východisko a nalézá jej ve víře v Boha, v náboženském rozjímání a v obrácení sebe sama do svého nitra. Člověk by se neměl honil za pozemskými marnostmi, ale štěstí má hledat v duchovní oblasti a víře.

J. A. Komenský

Alegorie = mluvíme o něčem a myslíme to jinak
• Kšaft umírající matky jednoty bratrské – pastýřský list, v němž nechává svoji církev promlouvat jako umírající matku; měl přinést útěchu v těžké situaci

Kšaft = závěť

• Centrum securitatis – čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty – Boha, tím víc propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu
Pansofická díla
• Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – autor věří, že poznáním je možno dospět k životu v míru, lásce, moudrosti a harmonii
• Via lucis ( Cesta světla ) – zde stanoví prameny formování moudrosti, přístupné a srozumitelné knihy, všem dostupné školské vzdělání, vytvoření společného jazyka

Pansofie = je ideál vědy shrnující veškeré dosavadní poznání.

Pedagogická díla
• Didaktika česká - později rozšířena na latinskou verzi Didaktika magna - Velká didaktika - metody a návody pro učitele, jak vyučovat.

Daniel Adam z Veleslavína, Václav Vratislav z Mitrovic

Daniel Adam z Veleslavína
Vystudoval pražskou univerzitu, později získal šlechtický titul a byl tajným stoupencem Jednoty bratrské. Nechtěl být spisovatelem, ale překladatelem a organizátorem literární práce.
• Kalendář historický – jediné původní autorské dílo, v němž zaznamenal významné historické události různých dob
• Kroniky dvě o založení země české
• Politica historica, Herbář, Vypsání krajin země ruské/Kronika moskevská – odborné spisy
• Silva quadrilinguis – česko-latinsko-řecko-německý slovník

Václav Vratislav z Mitrovic
• Příhody ( někdy Paměti ) – líčí spíše vzpomínky na cařihradské vězení než cestopisné zážitky

Baroko u nás i ve světě.

Baroko u nás i ve světě.

Vznik a vývoj baroka

Baroko je poslední jednotný umělecký směr.
Je to evropský směr.
16. – 17. století.
Hudba, architektura, malířství, sochařství.

Znaky baroka:
• Člověk se vrací k víře
• Víra místo rozumu
• Jde o katolickou víru
• Okázalá nádhera ( církevní stavby = architektura )
• Vzbuzovat pocit v lidech, kteří jsou nahoře.
• Zájem o duchovno, náboženská témata
Přechod od renesance k baroku v díle J. A. Komenského

William Shakespeare

William Shakespeare
Byl největší anglický a světový dramatik a zakladatel alžbětinského divadla. V Londýně hrál v různých divadelních společnostech a pak se stal spolumajitelem divadla „The Globe Theatre“ – „Zeměkoule“.

Jeho tvorba se dělí do několika období

Do roku 1600 psal komedie, hry z anglických a antických dějin a první tragédie:
• Komedie plná omylů
• Zkrocení zlé ženy
• Sen noci svatojánské
• Mnoho povyku pro nic
• Benátský kupec
 Jindřich IV.
 Jindřich V.
 Jindřich VI.
 Richard II.
 Richard III.
 Král Jan
 Julius Caesar
 Romeo a Julie – příběh nešťastně končící velké lásky milenců, jejichž smrt způsobila vzájemná zášť dvou rodů ve Veroně – Kapuletů a Monteků

Období 1601 – 1608 je charakteristické vznikem velkých a slavných tragédií:
• Hamlet, kralevic dánský – příběh hrdiny, v němž se sváří touha po naplnění vznešených ideálů s pocitem povinnosti potrestat zlo, touha po činu, ale i nerozhodnost, obsahuje úvahy o smyslu života a lidské existence
- Hamlet odhalí úkladnou vraždu svého otce, již má na svědomí strýc Claudius, snad i matka Gertruda. Rozhodne se otcovu smrt pomstít. Aby nebyl nápadný, předstírá šílenství. Jeho láska Ofélie se zblázní a utopí, když Hamlet náhodou zabije jejího otce. Tragédie vrcholí závěrečným soubojem Laerta s Hamletem, oba umírají po zranění otráveným kordem. Hamlet však stačí zabít krále Claudia. Současně umírá po požití otráveného vína Gertruda.
• Othello – zobrazuje nejhlubší lidské vášně a city ovlivněné intrikami
• Král Lear – ilustruje zklamání otcovské lásky a nevděk bohatě odměněných dcer

Teprve období po roce 1608 přináší jakési vyjasnění, naději a vyrovnání, které se projeví vznikem tzv. romantických her:
• Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
• Sonety – jsou odrazem jeho milostných a přátelských citů

Projevy renesance u nás

Projevy renesance u nás

Renesance se u nás moc neprosadila, protože humanismus byl zde úzce spjat spíše s náboženskou reformací.
Díla v duchu renesance vznikala jen v zábavné próze.
Sem patří překlad 11 novel z Dekameronu syna krále Jiřího Hynka z Poděbrad či Historie o bratru Janu Palečkovi, jejímž hrdinou je „moudrý blázen“, šašek krále Jiřího.

Knihtisk umožnil šíření humanistické vzdělanosti – 1. tištěnou knihou, u nás to byla Trojanská kronika.

V českém prostředí se více než renesance ve formě umělecké, resp. Historické etapy projevil humanismus. Ten měl u nás určitou tradici již od doby Karla IV. , ale byl tehdy omezen na úzký okruh vzdělanců. Pronikání renesančních a humanistických myšlenek pak na čas zastavilo husitské hnutí. V humanistické literatuře se objevuje málo originálních děl, většinou vznikají překlady, popř. přepisy, převládá naučná literatura.

Význam renesance a humanismu
• Nový literární a umělecký styl
• Nový pohled na život
• Rozvoj věd
• Vynález knihtisku
• Vytvoření jazykové normy a jazykové kultury češtiny

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Václav Hájek z Libočan. Jan Blahoslav

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
• Žaloba k svatému Václavu – báseň o českých mravech, velmi kritická až nespravedlivá, autor v ní však projevuje velké literární nadání

Václav Hájek z Libočan
Katolický kněz, vlastenec a vynikající vypravěč, autor nejznámější a nejoblíbenější z kronik.
• Kronika česká – zahrnuje období od bájného příchodu praotce Čecha po korunování Ferdinanda I. Habsburského králem. Je plná historických nepřesností a výmyslů.

Jan Blahoslav
Stal se biskupem jednoty bratrské, spisovatel, organizátor.
• Muzika – dílo hudební teorie, je určeno zpěvákům i samotným skladatelům
• Filipika proti misomusům = nepřátelům vzdělání – polemický spis proti Janu Augustovi, dřívějšímu biskupovi jednoty bratrské, a jeho názoru o nepotřebě vyššího vzdělání

• Gramatika česká – rozsáhlé dílo, ale není to mluvnice dnešního slova smyslu, spíše pozorování kultury spisovného jazyka zejména vybroušený jazykový projev
• Kancionál šamotulský a Kancionál ivančický – zasloužil se o jejich vydání, zahrnul do nich bratrskou písňovou produkci

Celoživotním dílem je jeho překlad Nového zákona, který se později stal součástí Bible Kralické.

Španělská literatura

Španělská literatura

Miguel De Cervantes Saavedra
Se proslavil románem
• Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – dvoudílný román, původně psán jako parodie na rytířské romány, podává obraz člověka a jeho věčné touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti; dvojice hlavních hrdinů, don Quijote a jeho sluha Sancho Panza, představuje dvojí pohled na svět – rytířství čistého srdce a zdravý selský rozum

Parodie =je zlehčující napodobení vážně míněného uměleckého díla
Anglická literatura

William Shakespeare
Byl největší anglický a světový dramatik a zakladatel alžbětinského divadla. V Londýně hrál v různých divadelních společnostech a pak se stal spolumajitelem divadla „The Globe Theatre“ – „Zeměkoule“.

Změna myšlení a nové prvky v literatuře v období renesance a humanismu

Změna myšlení a nové prvky v literatuře v období renesance a humanismu

Renesance vznikla v Itálii, na přelomu 13. a 14. stol.
Později se objevuje i v dalších zemích západní Evropy kulturní a společenské hnutí, které je spojeno s rozvojem umění, věd a všech stránek lidského života, které se opírá o hodnoty antické kultury a které zde přetrvává až do počátku 17. stol. Je to renesance.

Renesance = znovuzrození, obnovení

Renesance je mohutný umělecký a myšlenkový směr, jímž se lidé vymaňovali ze středověkého způsobu myšlení. Jde o znovuzrození antiky, máme důrazná vzdělání a poznání a snahu užít si pozemského života a jeho radosti.

První představitelé nového myšlení, tzv. humanisté, se soustřeďovali na člověka, jeho potřeby a schopnosti. Název humanismus vznikl z latinského „humanus“ – lidský. V některých zemích byl proces změn myšlení úzce spjat s reformou církve, pak hovoříme o reformaci.

Humanismus = byl myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských a životních podmínkách.

Reformace = z latinského „reformare“ – přetvářet, obnovovat – je hnutí, jehož cílem bylo reformovat římskokatolickou církev, odstranit nedostatky, jež se v ní rozmohly a omezit její moc.

Italská literatura

Italská literatura

Zakladatelem nové literatury je Dante Alighieri.
• Božská komedie – dílo je psáno ve verších a skládá se ze tří základních částí: - Peklo
- Očistec
- Ráj
-- před zlými šelmami zachrání autora antický básník Vergilius, může ho provést peklem a očistcem, kde se setkávají s těmi, kdo si tam odpykává hříchy. Rájem ho už provází jeho zemřelá milenka Beatris.
• Nový život – sborník milostné poezie věnovaný Beatrici, „deník lásky“

Francesco Petrarca
Se proslavil svými „Sonety Lauře“.
Jeho milostnou poezii shrnuje
• Zpěvník – jehož hlavní částí tvoří sonety.
- 366 sonetů věnovaných Lauře, její kráse, ctnosti, činům; verše odrážejí nevyslyšenou lásku
- je to básnička, která se skládá ze 4 slok ( 4, 4, 3, 3 )
- první dvě sloky po 4 verších
- další dvě sloky po 3 verších

sonet = nějaký druh básně

verš = jediný řádek básně

Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio
Je považován za zakladatele renesanční novely ( epický prozaický žánr středního rozsahu s poutavým příběhem a výrazným zakončením ).
Proslul se svým dílem:
• Dekameron = Kniha 10 dnů – je to soubor 100 novel, těchto 100 novel si postupně deset dnů vypráví 7 dívek a 3 chlapci, kteří opustili Florencii v době moru a na venkově si krátí čas vyprávěním vážných i rozmarných historek; každý den je věnován určitému tématu ( kromě 1. a 9. ).

Novela = je próza, kde se děj točí kolem jedné zápletky.

Francouzská literatura

Francouzská literatura

Francois Villon
Byl prvním prokletým básníkem na světě. Byl šarmantní, tolerantní a pohledný mladý muž. Stýkal se s lidmi dole a nestýkal se s lidmi nahoře. Byl sirotek a ujal se ho kněz. Uměl dobře a rychle mluvit. Miloval poezii, vyjadřoval to v písních a básních. Byl odsouzen k trestu smrti. Nakonec dostává milost a napíše malou závěť. Villon odkazoval ve své závěti své básně.
• Odkaz ( Malá závěť ) – satirické rozloučení s přáteli

• Velká závěť ( Velký testament ) – básně o pomíjivosti a bídě lidského života, o strachu ze smrti, lítosti nad ztraceným mládím, o světské nespravedlnosti
Testament = závěť ( je to papír na kterém něco odkazuji druhému )

Francois Villon je tvůrcem villonské balady.

Balada = je báseň tématicky zaměřená na zachycení marného zápasu člověka s přírodními nebo společenskými silami, má pochmurný děj a často končí tragicky, má rychlý spád a mnohdy v ní vystupují nadpřirozené bytosti.

Villonská balada = má pravidelnou stavbu, je lyrická, mívá 4 sloky a refrén
= je odlišná od klasických balad

Francois Rebelais
Napsal nádherný satirický román, je to o společnosti, která je postavena úplně na hlavu.
• Gargantua a Pantagruel – hlavní ideou díla je renesanční myšlenka:
„Čiň, co ti libo!“
- pětidílný román se skvělým humorem, kde se vysmíval středověkým přežitkům. Pojednává o dvou obrech, otci a synovi. Otec je představitelem středověkého myšlení a syn zastává renesanční postoj.

Žákovská poezie , Doba husitská

Žákovská poezie
Jsou popěvky, básně, drobné satiry studentů. Je plná rozmaru, bujného veselí, výsměchu šlechtě, duchovenství, ale i vlastní nouzi. Je psaná česky i latinsky.
• Zanechme učení
• Píseň veselé chudiny
• Podkoní a žák – podkoní a žák se navzájem napadají, slovně se předhánějí kdo je na tom lépe, ale z jejich řečí vyplývá, že jsou na tom oba stejně špatně.
Fraška a žákovská poezie je středověkou satirou.

Doba husitská
Mluvíme o reformaci.
Reformace je období snah o nápravu církve a celé středověké společnosti ( u nás probíhá formou husitských válek).
Hlavní důraz je kladen na změnu církve.
Časově zařadíme do 14. – 15. stol.

Kritikové církve:

Kritikové církve:
Tomáš Štítný ze Štítného – jako laik píše o náboženských otázkách, píše jazykem českým, psal srozumitelnou formou.
• Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – sborník traktátů vysvětlujících zásady křesťanského života

Traktát = je středověké odborné pojednání na téma náboženství, filozofie, později i z jiných oborů.
• Řeči besední – náboženské a filozofické texty, mají formu rozhovoru otce s dětmi

• Řeči sváteční a nedělní – výklad čtení na neděle a svátky, náhrada kázání

Laicizace ( zesvětštění )

Pro dobu husitskou je typická laicizace literatury.

Demokratizace – znamená zlidovění
-- musí být psáno česky a srozumitelně

Mistr Jan Hus

Mistr Jan Hus
Narodil se v Husnici u Prachatic a vystudoval artistickou a bohosloveckou fakultu UK, v roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Působil jako univerzitní mistr, po roce 1409 se stal rektorem UK. Kázal česky v kapli betlémské ( odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život duchovních a světských pánů, jenž nebyl v souladu s „ božím zákonem“).
V Praze byly později zakázány jeho církevní obřady. Odešel proto z Prahy a kázal lidu pod širým nebem na Kozím hrádku a na hradě Krakovci. Své učení Hus ani přes nátlak neodvolal, trval na své pravdě, a tak byl odsouzen jako kacíř k smrti upálením. Byl upálen 6. 7. 1415 v Kostnici, jeho popel byl rozprášen do Rýna.
• O církvi – spis podává souhrn kritických názorů na poslání církve; církev má být společenstvím těch, kteří jsou předurčeni ke spasení, hlavou církve je Kristus, nikoliv papež
• O šesti bludech – vyslovuje své názory na víru
• O pravopise českém – navrhuje zjednodušení českého pravopisu
• Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího obohacování, života jejich představitelů, vybírání poplatků za náboženské úkony
• Postila – výklad svatých čtení nedělních
• Dcerka – spis poučující o správném životě, určený ženám a dívkám
• Sebrané listy z Kostnice – adresoval je svým přátelům a stoupencům i širšímu publiku

V období vrcholného husitství zaujímala ústřední postavení píseň. Hlavním pramenem pro poznání husitské duchovní písně je:
• Jistebnický kancionál – je to zpěvník husitských chorálových písní, např.
- Ktož jsú boží bojovníci; Povstaň, povstaň, veliké město pražské

Petr Chelčický

Petr Chelčický
Ve svém díle zhodnotil a odsoudil husitské války. Odmítá fyzický boj, připouští pouze souboj ducha s ďáblem.

• Sieť viery pravé – je myšlenkově nejpropracovanějším a nejrozsáhlejším dílem. Sítí rozumí spisovatel církev a pravou křesťanskou víru, jíž se lidé zachraňují z hříchů, podobně jako se sítí vytahují z moře ryby. Kacíři a hříšníci jsou ti, kdo svým špatným životem síť trhají. Hlavními ničiteli sítě jsou papež a panovník.
• Postila – kázání s úvahami, souhrn učení
• O boji duchovním – traktát, v němž odmítl i spravedlivou válku, jediným možným bojem je duchovní zápas s ďáblem

Světská tématika

Světská tématika
Zabývá se pozemským životem.
• Dalimilova kronika ( Kronika tak řečeného Dalimila ) – nejstarší česky psaná veršovaná kronika, autor je anonymní,
- kronika popisuje dějiny českých zemí od nejstarších dob. Je psána rýmovaným bezrozměrným veršem. Není tak historicky spolehlivá jako Kosmova kronika.
• Alexandreida – rytířský epos, psaný osmislabičným veršem, oslavující Alexandra Makedonského; autor je anonymní, ale víme, že byl blízký české šlechtě, dochovala se jen třetina z celkově asi 8500 veršů
- termín aktualizace ( když aktualizujeme = mluvíme o době jiné, ale myslíme tu dnešní )

Epos = je to rozsáhlá, výpravná báseň v níž mohou vystupovat i nadpřirozené bytosti, které ovlivňují osudy lidí.
• Život Karlův ( Vita Caroli ) – latinsky psaná autobiografie KARLA IV., na jejím vzniku se podíleli i lidé z panovníkova okolí

Autobiografie = je vlastní životopis
• Život sv. Kateřiny – veršovaná legenda, která přibližuje lásku krásné, urozené a vzdělané Kateřiny ke Kristovi; text se vyznačuje bohatou symboličností a obrazností, exotickými motivy, snahou o výlučnost
• Legenda o sv. Prokopu – je přebásněním latinské prozaické legendy a zachycuje život sv. Prokopa, prvního opata Sázavského kláštera; je napsána jednodušší, přístupnou formou

Žánry ( středověk )

Žánry ( středověk )
• Duchovní písně – doprovázejí bohoslužby
- náboženská tématika
- písně zpívají lidé v kostele
• Kronika – ( letopis ), je chronologický záznam historických událostí, může být podaný ve verších či v próze, většinou se vyhýbá hodnocení či uvádění jednotlivých událostí v souvislosti
• Legenda – je žánr stojící na pomezí velké a střední epiky; obsahově je vymezena tím, že pojednává o životě světce. Existovaly dva druhy legendy – jeden zachycoval celý život světce, druhý především jeho vrcholnou fázi, tedy umučení a nanebevstoupení. Legenda mohla být i většího rozsahu, pak mluvíme o duchovním románu.
• Epos – je lyrickoepická ( více epická ) báseň, hrdinou je nějaká významná osoba.
• Fraška – je dramatický žánr, který souvisel s náboženskou a morální tematikou, její vznik je spojen se smyslem pro grotesknost, pro směšování vážného a směšného.

Fraška „ Mastičkář“
- je to satirická fraška
- dílo, které je určeno k předvádění na jevišti, mívá satirický podtext, zesměšňuje něco negativního
- tři Marie zastupují vážný živel náboženský, ostatní osoby, mistr Severín, mastičkář, jeho žena a sluhové Rubín a Pustrpalk, představují lidový komický živel. Podstatnou část tvoří barvitý výjev ze středověkého trhu, který zesměšňuje šarlatánské prodavače hojivých mastí. Text zaujme nespisovnou češtinou a komikou. Aby mastičkář zaujal zákazníky, provede dokonce zázrak. Vzkřísí z mrtvých Abrahamova syna tím, že mu nalije na zadek kvasnice
( mast ). Scéně odpovídá i jazyk nižších vrstev i s vulgarismy.

Satira = je dílo ( poezie, próza, drama ), které prostřednictvím ironie a nadsázky, zesměšňuje něco negativního – nějaká lidská vlastnost nebo konkrétní společenský jev.

Ironie = je použití opačných slov jež se k situaci hodí

Nadsázka = je úmyslné přehánění, aby jsme upoutaly pozornost

Počátky česky psané literatury

Počátky česky psané literatury

Latinsky psané texty byly přístupné jen některým vrstvám obyvatelstva
( kněžím, studentům ). Počínaje přelomem 11. a 12. stol. Je začínají v latinských zejména bohoslužebných textech objevovat české glosy.
Glosy = jsou vpisky ( většinou na okrajích řádků rukopisných textů ), které vysvětlují některá slova či slovní spojení.

Jedinými doklady české básnické tvorby před poslední třetinou 13. stol. jsou písně:

Duchovní ( náboženská ) tématika
• Hospodine, pomiluj ny – první česká duchovní píseň, obsahuje staroslověnské prvky, které dokládají její původní staroslověnskou podobu; plnila funkci hymny
• Svatý Václave, vévodo české země – druhá česká duchovní píseň a také plnila funkci hymny

Legendistická tvorba

Legendistická tvorba
• Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelií
Evangelium = část bible
- autorem je pravděpodobně Konstantin, uvádí se, že je
společným dílem Konstantina a Metoděje
• Kyjevské listy – zlomek misálu ( mešní knihy )
• Paterik ( Knihy otců ) – vyprávění o mniších
• Zákon sudnyj ljudem – psán pro laiky
• Nomokánon – církevní předpisy – právnické spisy
• První staroslověnská legenda o sv. Václavu – datuje se do doby brzy po zavraždění knížete Václava
• Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu ( Kniha o rodu a utrpení sv. Václava ) – staroslověnský překlad Gumpoldovy latinské legendy kolem r. 1000
- bohoslužebné texty a texty vymezující společenský řád
- překlady částí bible
- další legendy věnované sv. Vítovi, sv. Ludmile,
sv. Prokopovi aj.

Jeho žáci napsaly:
• Život Konstantinův a Život Metodějův – označujeme je jako moravskopanonské legendy
- legendy o soluňských bratrech, jsou zaměřeny především na jejich život a staví se na obranu jejich díla

legenda = je literární dílo, které pojednává o životě světců
= znamená latinsky doslova „ to, co má být čteno“

Počátek 10. stol. Rozehnání staroslověnských kněží a dočasné vítězství latiny v literatuře.

Kosmas

Kosmas
Kosmas byl děkan svatovítské kapituly, na svou dobu byl velmi vzdělaný, měl diplomatické zkušenosti.
• Kronika česká – byla psána latinským jazykem a je považována za nejcennější dílo
Kronika = literární útvar, který popisuje historické události v časovém sledu, jak šly po sobě ( chronologicky )
- kronika zachycuje české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Kosmas je zakladatelem českého písemnictví. Jeho dílo ceníme jak dílo historické, ale i literární. Kronika je psána prózou, ojediněle jsou vloženy verše. Vypravování oživuje zábavnými historkami, dialogy, citáty, vkládá lidová přísloví a úsloví, ale v latině. Dílo mělo úspěch, na kroniku navazuje řada pokračovatelů.

Při psaní kroniky čerpal Kosmas ze 3 pramenů:
• Bájné vyprávění starců – pramen nejméně věrohodný
• Vyprávění hodnověrných lidí
• Vlastní zážitky

Kronika zahrnuje období od nejstarších českých dějin do 12. stol. Soustřeďuje se vyloženě na české dějiny, obsahuje nejstarší české pověsti, např. O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Libuši atd.
Text kroniky je rytmizovaná próza, autor se snaží být zábavný, text prokládá anekdotami

Staroslověnská literatura ( 8. + 9. stol. A kousek 10. stol. )

Staroslověnská literatura ( 8. + 9. stol. A kousek 10. stol. )

Do dějin evropské literatury se naše země zapsaly asi v polovině 9. stol. Vedle lidové slovesnosti vzniká i první umělé písemnictví. Je psáno latinsky a staroslověnsky. Staroslověnština je nářečí , které pochází z okolí Soluně. Vzniká na Velké Moravě v polovině 9. stol. První písemnosti jsou spojeny s šířením křesťanství na našem území. V polovině 9. stol. Pronikalo na Velkou Moravu křesťanství ze dvou stran:
• Ze západu z Francké říše, vlivy latinské, německé
• Z východu z Byzantské říše

V roce 862 kníže Rastislav poslal posly do Byzantské říše za císařem Michalem III., aby mu poslal na Velkou Moravu učitele křesťanství, kteří šířili víru v jazyce srozumitelném jeho lidu. Roku 863 přicházejí věrozvěstové Konstantin
( později přijal mnišské jméno Cyril ) a Metoděj.

Staroslověnská literatura ( 8. + 9. stol. A kousek 10. stol. )

S sebou přinášejí jazyk – staroslověnštinu – bylo to makedonské nářečí slovanů z oblasti Soluně, dnes Řecko. Vytvořili také první slovanské písmo – hlaholici- byla sestavena z malé řecké abecedy. Hlaholici pak jejich žáci přepracovali na druhé slovanské písmo – cyrilici.
Kromě toho si přinesli i částečný překlad Bible a některých náboženských textů.

Význam příchodu Konstantina a Metoděje
• Politický – postavili hráz proti expanzi z Východofrancké říše
• Literární – položili základ slovanského písemnictví
• Náboženský – šířili křesťanství v jazyce slovanském

Úkoly Konstantina a Metoděje
• Položit základy křesťanství
• Vychovat své nástupce
• Položit základy literární kultury

Římská literatura

Římská literatura
Vzniká asi ve 3. stol. Př. n. l.
Římané převzali od Řeků veškerou vzdělanost, římská literatura je tedy mnohem mladší a nepůvodní.

Archaické období
Titus Maccius Plautus – oblíbený představitel římské komedie. Ve svých hrách využívá jiskrný humor v dialozích, vtip, fraškovitost, hudební doprovod.
• Chlubný voják – vzdálený předobraz Shakespearova Falstffa
• Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus, Komedie o strašidle

Zlaté období

Zlaté období

Marcus Tullius Cicero – řečník. Jeho projevy vynikají logickou skladbou, působí řečnickými otázkami a pečlivým stylem. Jeho jazyk byl v období renesance pokládán za vzor klasické latiny.

Publius Ovidius Naso – básník, snad nejnadanější autor antické literatury, který trávil poslední léta svého života daleko od Říma, ve vyhnanství na březích Černého moře. Ovidiova poezie je svěží a plná fantazie. Analyzuje milostný cit ve všech jeho podobách, zejména v hravé a rozkošnické.
• Lásky – básnická sbírka
• Umění milovat – básnická sbírka radící ženám i mužům, jak si získat a uchovat lásku
• Listy milostné – fiktivní dopisy, jež píší svým partnerům slavné mytické hrdinky
• Proměny ( Metamorphoses ) – soubor básnicky zpracovaných bájí s tématem proměny
-- 250 bájí, jejichž společným znakem jsou proměny. Nymfa Dafne, odmítající Apollonovu lásku, se promění ve vavřín; pyšná matka Niobé, potrestaná smrtí svých krásných dětí, se mění v plačící kámen; věrní manželé Filemon a Baucis po smrti splynou v strom; Caesar se mění v hvězdu atd. Dílo je prodchnuto pocitem pomíjivosti a proměnlivosti světa, vyniká lehkostí fantazie a důrazem na smyslovost.

Odyssea

Odyssea
Navazuje na Ilias a vypráví o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea zpět na rodný ostrov. Po cestě zažívá mnohá dobrodružství, zde jsou některá z nich.
Jelikož se po skončení války Odysseus rouhal bohům, řekl, že je dost silný a chytrý na to, aby se bez jejich pomoci obešel, bůh moří Poseidon se rozzuřil a rozhodl se, že mu tu cestu domů znepříjemní.
Když Odysseus se svými vojáky vypluli, moře se zatemnilo a vypukla bouře. Po několika dnech přistáli na ostrově Lotofagů. Ti každému cizinci nabídli plod lotosu, kdo ho okusil, nechtěl už se vrátit domů. Odysseus musel své druhy odvléci na loď násilím.
Další zastávkou byl ostrov Kyklopů, jednookých obrů. Odysseovi muži se zde vylodili a vstoupili do prázdné jeskyně. Když pojídali, vrátil se do jeskyně její majitel, Kyklop Polyfemos, syn boha Poseidona. Když viděl návštěvníky, rozzuřil se a začal je pojídat. Poté ho Odysseus opil a vypíchl mu jeho jediné oko. Když ráno Polyfemos odvalil balvan a hnal ovečky na pastvu, uschovali se jim na břicho a utekli.
Další zastávkou byl ostrov, na kterém žil vládce větrů, bůh Aiolos. Ten dal Odysseovi pytel, ve kterém byly ukryty větry, aby mohl v klidu doplout na Ithaku. Jeho druhové však byli zvědaví a během plavby pytel rozvázali. Návrat domů byl zase odložen.
Poté se dostali na ostrov, kde žila kouzelnice Kirké. Ta dala Odysseovým druhům vypít nápoj, po kterém se změnili ve vepře. S pomocí bohů je však Odysseus vysvobodil a pluli dále.
Další zastávkou byl ostrov, na kterém žily Sirény, napůl ženské a napůl ptačí bytosti. Ty lákaly námořníky svým neodolatelným zpěvem a pak je likvidovaly. Odysseus nechal svým druhům zalít uši voskem, aby nic neslyšeli, a sám se nechal přivázat ke stěžni,jelikož byl na ten zpěv zvědavý. Žadonil pak, aby ho rozvázali, ale marně. Tak této nástraze unikli.
Dalsích 7 let žil Odysseus na ostrově nymfy Kalypso, která se do něj zamilovala a nechtěla ho už nikdy pustit zpátky domů. Zeus už se však na to nemohl dívat a přikázal Kalypso, aby Odyssea propustila.
Ten se pak vydal do podsvětí, aby se zeptal již mrtvého věštce, kudy plout na Ithaku. Věštec mu poradil a také ho varoval před následným nebezpečím v podobě Skylly a Charibdy. Zde se Odysseus setkává se svou mrtvou matkou, která ze žalu nad ztrátou syna spáchala sebevraždu. Při dalším putování se Odysseus setkává s mořskou obludou Skyllou, která mu sežrala většinu námořníků. Zbytek dodělal vodní vír Charybdis, kde zmizel i jeho koráb.
Poslední zastávkou byl ostrov Fajáků, kteří Odysseovi věnovali nový koráb a námořníky, takže se mu podařilo doplout až na Ithaku.
Celých dvacet let Odysseovy nepřítomnosti snažila se jeho žena Penelope odolávat nápadníkům, kterým se zachtělo koruny, ostrova a nezměrného Odysseova bohatství. Proto si vymyslela sout재 komu se podaří napnout Odysseův luk a prostřelit ucha 12 za sebou postavených seker, ten se stane
novým vládcem Ithaky a jejím manželem.
Odysseus přišel na královský dvůr převlečený za žebráka, a soutěže se také zúčastnil. Byl jediný, který splnil úkoly a vyhrál. Pak se dal všem poznat a s
pomocí svého již dospělého syna Telemacha pobil všechny nápadníky.
Základní žánry dramatu jsou komedie a tragédie.

Attickém období

V tzv. Attickém období se střediskem kultury stávají Atény a vzniká starořecké drama - divadelní hry, napínavé, vzrušující. Drama je jakákoliv divadelní hra. Vyvinulo se z kultovních her na oslavu boha vína Dionýsa. Hrávalo se pod širým nebem. Náměty čerpají z řecké mytologie. Hlavní postavou je chór - sbor, později hlavní úlohu převzal náčelník chóru. Změnu přinesl až zakladatel tragédie Aischylos, který zavedl 2. postavu a umožnil tak rozhovor (dialog). Původně se hrály pouze tragédie. Hlavní hrdina vždy zemřel. Tragédie je vážná zápletka a má špatný konec. 3. herce zavedl Sofoklés.
Mohli hrát pouze muži, hráli i ženské role, hojně využívali masek.
Komedie je veselá a končí dobře.

Aristofanes
Je nejslavnějším autorem komedií. Jeho dílo je těsně spjato s událostmi politického a kulturního života Athén.
• Ptáci – pokouší se symbolicky představit ideální společnost i důvody, proč taková společnost musí zákonitě ztroskotat; je považována za autorovu nejzdařilejší hru.
• Lysistrata – protiválečná satira
• Vosy, Mír, Žáby, Jezdci

Aristoteles
Filozof, nejvšestrannější učenec starověku, žák Platona. Vychovatel Alexandra Velikého; shromáždil moudrost řeckého světa. Je zakladatelem logiky, nauky o správném myšlení. Ovlivnil svým dílem středověké arabské a evropské myšlení.
• Poetika – pojednání o zásadách slovesného umění

Starý zákon

Starý zákon obsahuje:
• Pět knih Mojžíšových /hebrejsky řečeno "tóra"/. Kde se dočteme o stvoření světa a člověka např.:zvířata, stromy, lidi-muž Adam, žena Eva. Žena je stvořena z Adamova žebra.
V knize je vylíčen život prarodičů, prvotní hřích,potopa světa, zmatení jazyků při stavbě babylonské věže, o spravedlivém člověku jménem Noe...
Vyhnání z ráje je 1. boží trest, potopa světa je 2. boží trest.
• Knihy proroků - Knihy Soudců
- Knihy Samuelovy
- Knihy Královské
- vlastní skutky a výroky proroků /lzaiáše, Ezdráše, Jeremiáše.../
• Spisy - Žalmy, Přísloví, Píseň písní, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč....
Nový zákon
Tvoří nejstarší památky křesťanské literatury z 1. a 2. stol. n.l.,
je psán řecky a obsahuje:
• 4 evangelia - Matoušovo
- Markovo
- Lukášovo
a Janovo ......vyprávějí o životě, umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
evangelium = radostná zvěst
• Skutky apoštolů - o působeni Kristových žáků, o rozvoji křesťanských náboženských obcí
• Listy - obsahuje 21 epištol, jejichž autory jsou Pavel Jakub, Petr, Jan, Juda.
Epištola je apoštolský list, určený křesťanům.
• Zjevení Janovo – Apokalypsa /odhalení, zjevení/, jehož cílem je ukázat skrytý smysl událostí, hlavně zvěst o jedinečné síle a slávě Ježíše Krista.

Ilias

Ilias
V Malé Asii stávalo kdysi město Trója, kde vládl král Priamos s královnou Hekabe. Jedné noci měla královna sen - zdálo se jí, že porodila hořící pochodeň. Věštec, který jí sen vykládal, řekl, že se jí narodí syn, který způsobí zkázu celého města. Vystrašení rodiče proto ihned po narození syna Parida odnesli do horské pustiny a tam ho zanechali.
Chlapce tam našel starý pastýř a vzal si ho k sobě na vychování. Vyrostl z něj udatný mládenec, který pomáhal pastýři s pasením ovcí.
Jednoho dne, když pásl ovce, zjevily se mu 3 bohyně - Hera, Athena a Afrodite. Hera mu podala zlaté jablko a řekla mu, ať je rozsoudí a jablko dá té nejkrásnější. Ona sama mu za ně nabídla moc a vládu nad celou Asií. Athena mu slibovala moudrost a válečné úspěchy, Afrodite nejkrásnější ženu Helenu. Paris dal jablko Afroditě.
Za nějaký čas se konaly v Tróji závody. Paris se jich zúčastnil a jelikož byl velmi udatný, také vyhrál. Král Priamos v něm poznal svého syna a vzal ho zpátky na zámek i přesto, že ho věštci varovali.
Afrodite splnila svůj slib - Paris odjel do Sparty ke králi Menelaovi, kde se setkal s jeho manželkou Helenou. S pomocí Afrodite se do sebe okamžitě zamilovali. Paris pak unesl Helenu do Tróje. Menelaos se velmi rozčílil a začal shánět řecké krále a udatné bojovníky, aby mohli vyrazit do boje proti Tróji.

lthackému králi Odysseovi se do války nechtělo, protože mu právě jeho žena Penelopé porodila syna Telemacha. Když pro něj přišli poslové, předstíral šílenství tím, že oral, do pluhu měl zapřaženého vola a koně a do brázd sypal sůl. Jeden z poslů mu však položil do brázdy Telemacha, Odysseus spřežení zastavil a tím se prozradil.
Do války vytáhl i Achilles. Když se narodil, namáčela ho jeho matka do kouzelné vody podzemní řeky Styx, přičemž ho držela za patu. Achilles byl tedy nezranitelný, jediným smrtelným místem na jeho těle byla pata. Do války ho doprovázel jeho věrný přítel Patrokles. Vrchním velitelem všech vojsk se stal Menelaův bratr Agamemnon.

Když už bylo loďstvo připraveno a čekalo na vítr, nepohnul se ani list. Bohyně lovu Artemis se hněvala na Agamemnona, protože jí zabil její oblíbenou laň. Agamemnon musel obětovat svou dceru Ifigenii, aby se bohyně uklidnila. Nenechala ji však zemřít. Sama obětovala místo ní laň a Ifigenii si odnesla do Tauridy a udělala tam z ní kněžku svého chrámu. Pak Řekové vypluli. Válka byla těžká a dlouhá. Jednou vypukl mezi Agamemnonem a Achillem spor o válečnou kořist. Achilles se urazil a odmítl dále bojovat. Řekové začali prohrávat a Patrokles požádal Achilla, aby mu půjčil svou zbroj, aby Trójany vyděsil. V této bitvě však padl rukou velitele Trójanů Hektora.

Rozčílený Achilles se pak pustil do boje a Hektora zabil. Poté si jeho mrtvolu přivázal k vozu a na pohanu ji vláčel kolem města. V noci ji odevzdal Priamovi. Brzy poté padl sám Achilles, kterého Paris zasáhl šípem do paty.

Když už válka trvala desátý rok, vymyslel Odysseus lest. Řekové sestrojili velkého dřevěného koně, do kterého se ukryli nejudatnější bojovníci v čele s Odysseem. Trójané rozbořili hradby, vtáhli koně dovnitř a oslavovali své vítězství. V noci vyskákali z koně bojovníci a celá Trója lehla popelem.

Hlavní útvary - pranostika, přísloví, rčení, pověst, pohádka, vtipy, píseň, balada, pořekadla, rozpočítadla, báje...

Hlavní útvary - pranostika, přísloví, rčení, pověst, pohádka, vtipy, píseň, balada, pořekadla, rozpočítadla, báje...
Pranostika - lidový pokus formulovat přírodní podmínky, v souvislosti se zapisováním
zkušeností s počasím /často se objevují v kalendáři! např.: "únor bílý pole sílí"
Přísloví - je stručně a jasně vyjádřený stav, obsahující lidovou moudrost např.:"komu se nelení, tomu se zelení"
Rčení - obrazné pojmenování něčeho např. :"hodím flintu do žita"
Pověst - je rovněž založena na vyprávění. Obsahuje skutečný historický fakt, který se lidovou fantazií obměňuje. Na rozdíl od pohádek se pověsti připínají k určitému místu, k určité osobě, k určité době.
Pohádka - je většinou prozaický útvar, svět pohádek je smyšlený. Pohádky vyjadřují názor lidu, jeho vztah ke skutečnosti, sny o budoucnosti.Pro pohádku je určitá místní a časová neurčitost /nevíme kde a kdy se odehrává/. V pohádkách jsou nadpřirozené bytosti /kladné ¬víly a záporné-čerti/o Základem je boj dobra se zlem za skutečného vítězství dobra.
Vtipy - ústní lidová slovesnost žije dodnes v anekdotách ( vtipy )
Píseň - zobrazuje prostou a zpěvnou formou city a prožitky lidu. Je spjata s melodií a někdy i s lidovým tancem např.: písně-obřadní, svatební, smuteční, milostné...
Balada - báseň i píseň se smutným dějem a často i tragickým koncem, zápas lidí s nadpřirozenými silami, které si vytvořila lidová obrazovost
Pořekadla - jsou ustálená slovní spojení např.: "chodí s motykou na zajíce"
Rozpočítadla - jsou ustálená slovní spojení, která slouží k výběru z určitého počtu lidí např.: "ententýky dva špalíky"
Báje - epický žánr, vycházejí z řecké mytologie, hlavní náměty jsou vŘecku, hlavně bohové

Ústní lidová slovesnost byla zachycena sběrateli ústní lidové slovesnosti a stává se součástí národního kulturního bohatství.

Nejstarší literární památky - písemnictví

Nejstarší literární památky - písemnictví

Sumerské písemnictví
Mezopotámie byla centrem nejstarších lidských civilizací. Průkopníky písma byli Sumerové, kteří kromě desítkového početního systému vynalezly nejstarší způsob záznamu řeči ¬obrázkové písmo, z něhož se vyvinulo písmo klínové na hliněných tabulkách. Zachovaly se úlomky tabulek.

Epos o Gilgamešovi
Gilgameš byl králem města Uruku. Je z 2/3 bůh a z 1/3 je člověk. Byl to krutý panovník, kolem celého města nechal stavět hradby, na kterých zemřela spousta lidí. Když mu zemřel jeho nejlepší a vlastně jediný přítel obr Enkidu, dostal strach ze smrti. Proto se vydal do světa hledat nesmrtelnost. Nebyl však schopen splnit zadaný úkol, proto se musel potopit na mořské dno, kde se mu podařilo utrhnout rostlinu nesmrtelnosti. Když se cestou domů chtěl napít vody ze studny, rostlinu si položil na zem, kde mu ji snědl had. Gilgameš se zklamaný vracel domů a když přicházel a viděl své město, uvědomil si, že člověk se stává nesmrtelným jen svými činy.

"epos" je rozsáhlá výpravná báseň v níž mohou vystupovat i nadpřirozené bytosti, které ovlivňují osudy lidí.

Hebrejské písemnictví ( židovské písemnictví )
Je v úzkém slova smyslu umění starověkých palestinských Židů,užívajících hebrejský jazyk.
Největším přínosem pro světovou kulturu se stala bible.
Bible nebo-li písmo svaté je nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě, soubor textů, pravidel náboženské víry a morálky.
Skládá se ze Starého a Nového zákona.
Bible je základní knihou dvou světových náboženství, judaismu ( tj. židovského náboženství – Starý zákon ) a křesťanství ( Starý a Nový zákon ).
Starý zákon

Je starší soubor hebrejsky psaných knih, základ židovského náboženství.

1.Počátky psané literatury, vztah literatury a ústní lidové slovesnosti a odkaz antiky

1.Počátky psané literatury, vztah literatury a
ústní lidové slovesnosti a odkaz antiky.

Literatura jsou všechny psané texty.
Literatura vznikla teprve po vzniku písma.
Nejstarší způsob záznamu řeči bylo obrázkové písmo, z něhož se vyvinulo písmo klínové. K nejcennějším svědkům kultury patří dochované části velkých knihoven hliněných tabulek. Texty se vytlačovaly rákosovým stéblem do měkké hliněné destičky, která se pak nechala vysušit na slunci.
Každé písmeno označuje hlásku.
Literatura nebo-li umění plní tyto 3 funkce:
• má nás poučit
• má nás pobavit
• má nás zkulturnit

Literatuře předcházela ústní lidová slovesnost, která plnila stejné funkce.

Znaky ústní lidové slovesnosti:
• anonymita autora
• variabilita textu
• útvary ústní lidové slovesnosti

Podstatné znaky:
• kolektivita - tvůrcem děl je lidový celek nebo-li kolektiv /neznámý autor/
• ústní podání - šířila se ústně a nebyla většinou zapisována dalším generacím, často v obměnných variantách